Dalším rysem gobelínu je jeho mohutný rozměr. Tapisérie dříve pokrývaly stěny hradů
či zámků, protože kromě estetické vřelosti udržovaly uvnitř teplo. Grafika Tučňák Michaela Cihláře měřící sotva pár centimetrů se znovuzrodila ve stejnojmenné tapisérii
o rozměru 185 × 250 cm.
Grafiky Karla Malicha patřily mezi vůbec nejoblíbenější předobrazy J. Tima Strýčka. Sám Tim mi k tomu v rozhovoru řekl: „Mu [Malichovi] gobelín hrozně konvenoval, protože on nesnášel lesk jako třeba u olejovek. Naopak miloval, když to světlo, které pro něj mělo obrovský mystický význam, vstupuje do toho uměleckého díla. A gobelín má porézní povrch, takže to světlo
do sebe vtáhne."
Lásky panenek (a předobraz Margity Titlové). Exploze krvavé barvy a hrubá textura
z autorčiny malířské knihy nalezla přiléhavou a ještě plastičtější podobu ve vázané technice tapisérie, zejména díky použití různé délky a různých odstínů vlasu.
Den a noc. Detail tapisérie utkané v roce 2020 (vlevo) a podobný detail předobrazu-malby Mikuláše Medka z roku 1956 (vpravo).
Proměna díla Karla Malicha v rozměrné tapisérie, proměna tapisérií ve film
(a zcizovák samotného natáčení).
Z hlediska koloběhu proměn ukrývá dolní obraz ještě další proměnu. Proudy světla prostupující okny zakrývají Karla Malicha, který už z tohoto světa odešel. Jeho přítel Jan T. Strýček jej následoval několik let poté...