Ruce v digitálním obraze: materialita tapisérií v autorském dokumentárním filmu

Petr Vasku

In this exposition, I invite you to the process of research carried out in the tapestry manufactory in Valašské Meziříčí. It aims to find out how to convey tapestries' craftsmanship, mediality and materiality through filming and post-production. The theme of transformation is essential: the transformation of the tapestry into a film image, but also the transformation of painting or graphics, which were the precursors of the tapestries woven in the manufactory. I am also looking for ways to use a primarily representational medium to achieve an effect of presence through materiality and corporeality. In my research, I interlace observational passages with stylized ones that emerge from a creative dialogue between the materiality of different media, artistic techniques, or post-production interventions. These methods can deepen not only the viewer's experience but also the documentary testimony and convey an almost tactile encounter with the filmed reality. Finally, based on practical experience, I distinguish working with materiality in film into three analytical cuts. V této expozici zvu do procesu výzkumu, jak skrze natáčení a postprodukci filmu o gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí zprostředkovat řemeslnost, medialitu a materialitu tapisérií a recipročně i filmové technologie. Podstatným je tedy téma proměny. Proměny tapisérie ve filmový obraz, ale i proměny malby či grafiky, které byly předobrazem v manufaktuře utkaných tapisérií. Paralelně hledám možnosti, jak pomocí média, které je primárně reprezentativní, docílit skrz materialitu a tělesnost účinku prezence. Ve výzkumu střídám observační pasáže se stylizovanými, které vzešly z tvůrčího dialogu materialit odlišných médií, výtvarných technik či postprodukčních zásahů. Tyto metody mohou prohloubit nejen divácký prožitek, ale i dokumentární výpověď a zprostředkovat až taktilní setkání s natáčenou skutečností. Nakonec na základě praktické zkušenosti rozlišuji práci s materialitou ve filmu do tří analytických řezů.

stopy

// těla

... mizející za rámem filmového obrazu, za tkalcovským stavem, za stojanem na příze, za osnovou, za svou prací, za uměleckým dílem...

mizející tělo

klíčem k duši gobelínu jsou ruce!

Jak přenést taktilitu, řemeslnou zručnost i trpělivou a něžnou lopotu gobelinérského údělu, ve kterém se kříží l’art s l’artisan? Ruce jako středobod, těžiště a detail, stejně jako neviditelný agens (na okraji kompozice).

stopy tělesnosti na kůži stavu

Statisíce či miliony úderů tkadleckých vidliček propsaly rozkresovou folii a navždy zanechaly stopu své existence. Nezáměrná grafika!

ruce (skoro) v objektivu

Ruce se míhají před objektivem, zostřují obraz a dovolí snad lépe odtušit slovo utkané na gobelínu podle předlohy Jiřího Valocha. Mohou ruce podobným způsobem zostřit i vnímání?

tělesnost tapisérie?

... gobelínu se nestačí jen dotknout...

Do gobelínu totiž musíte vstoupit!!!

(podobně jako do filmu...)

Metaforicky, ale klidně doslovně.

Jan Gogola ml. při rozhovoru na festivalu České vize (asi ve dvě ráno, aniž by cokoli bližšího věděl o dokumentu či motivech a záběrech): „Víte, u gobelínu je podstatné, že je jedno, jestli visí na steně, nebo
je na zemi. Rozumíte. Že je nutný do něj vstoupit.“

Gobelín, který dýchá, gobelín, který odpočívá. Gobelín v detailu, buňky kůže pod mikroskopem, které
z rubové strany vyživují jako cévy prověšené příze. Gobelín v plodovém obalu rozkresové folie odpočívá, dokud není odstřižen od pupeční šňůry osnovy a placenty tkalcovského stavu. Gobelín jako bytost?

Tip

Tip