V hraničním pásmu mezi dvěma či více sousedními společenstvy se nachází tzv. ekotony. Tedy přechodné zóny, mezi nimiž dochází k více či méně plynulé proměně jedné krajinné zóny do druhé, třetí či další. Šíře takové hranice je různorodá: od velmi ostré až po pozvolnou. Struktury pronikání, mísení se a splývání v těchto hraničních pásmech mají mnoho podob. Co je však z perspektivy biologie a ekologie důležité, že v těchto prostorách vznikají společenstva, která v kulturní krajině plní úlohu stabilizačních prvků a útočišť, kde se setkávají a integrují druhy přicházející ze sousedních zón. Ekotony pak mimo jiné slouží jako nárazník a filtr pro zachycení a odstínění škodlivých vlivů jedné biocenózy (tedy společenstva) vůči druhé. Jsou specifickým ekosystémem.  

„Břeh není ani země, ani voda, je někde mezi tím, je obojím, je nespočtem variant. Podmínky jednoho se stávají nutností druhého a naopak.“ (Lawson 2022, s. 230)

Kanadská kurátorka a teoretička umění Katie Lawson ve svém textu „Learning from the Lake“ přirovnává způsoby své kurátorské praxe k procesům a mechanismům, které od dětství odpozorovává u svého domovského jezera Ontario. Sleduje dění na hraně souše a vody, vnímá bohatost a specifičnost této hranice, učí se z jeho minulosti, vícevrstevnatosti ve smyslu místa i času; jeho principy vstřebává, snaží se jim porozumět a dále je aplikovat ve světě, v němž se pohybuje. S delší a hlubší koncentrací, se zaměřením se nejen na to, co je na první pohled pozorovatelné, přichází nová poznání, nové zkušenosti. Při tvorbě výstav nechává Lawson vzájemně prosakovat lidské a přírodní, vztahy mezi uměleckou tvorbou a vodními ekosystémy jsou pro ni nejen předmětem zkoumání, ale též metodou vlastní kurátorské práce ve vztahu k umělcům a umělkyním.

Pobřeží jsou ale pouze jedním příkladem setkávání se a mísení organismů, jejich nik a chování, k němž na hranách ekotonů dochází. Tato území mohou vytvářet ohromnou rozmanitost propojených vztahů a podmínek.

A to je prostor, který mě ve veřejném prostoru zajímá.

Zatímco se Katie Lawson nechává vést a inspirovat dlouhodobým pozorováním jevů na hraně jezera, já sama přemýšlím o své praxi jako o louži, v níž se mísí, prolíná a cirkuluje umělecký, kurátorský a aktivistický přístup. Jejich součin považuji za přirozenou součást své tvorby a můj disertační projekt představuje jeho tvůrčí i teoretické prohloubení, jakož i snahu uchopit a popsat hraniční pásmo čili ekoton. V této přechodné zóně, kde se má praxe setkává s okolními společenstvy, je skrze vědomý poslech posilována empatie a angažovanost.

Louže, mohlo by se zdát, jsou něčím nechtěným, vodními plochami, které vznikají chybou v terénu a nevyžadují tedy žádnou zvláštní pozornost. Přes svou zdánlivou nepatřičnost však skýtají základní vlhkost a živiny pro drobnější volně žijící živočichy, jako jsou ptáci a hmyz. Jsou součástí ekosystému a jejich chybění se prvně dotýká především menších forem života, v důsledku však také širších vazeb v prostředí. Jediným habitatem listonoha letního, drobného korýše, který v České republice patří mezi kriticky ohrožené druhy, jsou například pouze kaluže polních či lesních cest. Ubývání vláhy a betonové snahy narovnat a unifikovat co nejvíce chodníků a cest způsobuje mizení útočišť, domovů a občerstvovadel pro obyvatele světa mimo dominantní lidský zorný úhel.

Louže je pro mě zástupným symbolem pro budování citlivosti, prohlubování rovin percepce vůči okolnímu světu, a to i tomu, který není půvabně zklidňujícím horizontem jezerní plochy. Čtení louží vyžaduje přiblížení se k půdě a zemi, zostření vnímání a také porozumění tomu, že i kal stojaté vody je živným prostředím.

Louže je pro mě sociální hmota, kterou spíše než jakékoli konkrétní prostorové určení definuje prostor dialogu. Donna Haraway ve své knize Staying with the Trouble vzpomíná pojem sympoiesis. Tento termín vycházející z přírodních věd označuje vzájemné spoluutváření systémů, které nemají určeny své prostorové nebo časové hranice, jsou evoluční a nesou v sobě potenciál pro překvapivou změnu (Haraway 2016, s. 61)

Louže je pro mě metaforou dynamických vztahů, v němž figuruje lidské i nelidské, živé i neživé.