Ve své praxi kombinuji různé postupy – věnuji se volné tvorbě, kurátorské, produkční i kulturně-advokační činnosti, a to jak individuálně, tak jako členka spolků, kolektivů, iniciativ či pracovních skupin. Součin těchto rolí považuji za přirozenou součást svojí tvůrčí praxe a disertační projekt představuje tvůrčí i teoretické prohloubení těchto aktivit.
V rámci doktorského studia jsem se prakticky i teoreticky zaměřila na sociální hmotu veřejného prostoru a roli umění jako aktivního prostředníka možných pozitivních změn v něm. Spíše než tvarosloví děl, zajímaly mě však koncepty a dynamiky komunikace na různých úrovních v procesu jejich kolektivního utváření v rámcích okolního světa.
Ve svém uvažování se opírám o eko-feministické a post-humanistické chápání sdíleného prostoru dialogu a principy akustické ekologie, vědomého poslechu a chůze jako možných nástrojů změkčování citlivosti k okolnímu světu. Z přírodních věd si propůjčuji pojem ekoton jako termín, který popisuje hraniční pásmo mezi společenstvy, v němž vzniká prostor střetávání, propojených vztahů a podmínek existence. Skrze tuto analogii se pokouším uchopit dynamiku a principy dialogu ve veřejném prostoru. Zamýšlím se nad prostupností hranic, odolností, rolí hierarchie, empatie, či v neposlední řadě nad uměleckým gestem a jeho rozprostraněností v čase.
Jednotlivé audio eseje promlouvají z odlišných, vůči sobě vzdálených míst a kontextů. Přes svou různost se jedna druhé dotýkají a komunikují spolu. Formálně jsou si podobné: každá z nich je příkladem procesu odtržení zvuku (schizofonie) a jeho následného návratu zpět. To, co se různí, je situovanost, kontext konkrétních míst, kolektivita zážitku a typ událostí, pro něž jsou jednotlivé nahrávky určeny.
Audioesej Principy dialogu je věnovaná Akademii výtvarných umění na Praze 7. Vznikla u příležitosti mé státní zkoušky a své posluchačstvo provádí kolem budovy této vzdělávací instituce. Svým obsahem dává mimo jiné přemýšlet nad propustností hranic mezi ní a okolním světem a provádí nás možnostmi a kapacitami vědomého poslechu.
Esence místa: Klobouk vznikla jako výsledek spolupráce se spolkem Vzbuďme Vary a mezinárodní čtveřicí tanečnic a choreografek v kontextu příhraničního města Jáchymov. Výsledkem našeho tvůrčího setkání byla performativní procházka dotýkající se témat odolnosti člověka, přírody, města a jeho komunity. Ač akustika zde utvářela jen jednu z vrstev zážitku, jen mírně upravená audio stopa je nyní s to posluchačstvu zážitek zprostředkovat i bez přítomnosti performerek.
(Z)mizení nás přivádí do mého domovského města Pardubic. Je cvičením imaginace chybění díla, kterému hrozí zánik. Esej vznikla jako součást happeningu, otevřeného dopisu a aktivistické kampaně k zachování tzv. Dračí fontány v Bubeníkových sadech. Je obranou veřejného dialogu a angažovanosti.
Procházka Dynamics of Change, jejímž ústředním tématem jsou možnosti změn a transformací v rámcích kapitalizovaného světa, začíná u kruhového objezdu nedaleko budovy akademie umění v norském Trondheimu. Od ní nás procházka zavadí až do míst, kde vedle kostela v bývalé škole již po léta sídlí umělecké ateliéry a rezidenční centrum. Esej obě místa propojuje a vznikla jako součást snahy podpořit komunikaci mezi oběma subjekty.
V kapitole Prolog: Na hraně (v) ekotonu otevírám prostor imaginace a uvažování nad tím, čím hraniční pásmo ekotonu v kontextu umělecké, kurátorské a aktivistické praxe může být. V textu Dialog s veřejným prostorem spekuluji nad tím, jaké síly a prostředky ovlivňují to, zda a jak si ve sdílené sociální hmotě rozumíme, kdy zde může docházet k manipulacím a zda a jak je možné proměňovat nefunkční, avšak zažité rámce fungování. Zamýšlím se zde nad rolí manuálů, které mohou vytvářet ostré hranice mezi zónami vzájemného dialogu a je proto třeba je podrobovat průběžné kritické reflexi. Větší propustnosti a rozšiřování hraničních pásem mezi společenstvy napomáhá Změkčování vztahů k okolnímu světu. Touto kapitolou se z velkého celku dostávám k detailu, subjektivitě a performativitě, kterou dále rozpracovávám v částech Kráčej tak tiše, Skrze schizofonní zkušenost a Amplifikace témat. Přibližuji zde metody své práce inspirované východisky akustické ekologie a osobnostmi R. Murraye Schafera a Pauline Oliveros. Schaferem popsaný princip schizofonie, čili odtržení zvuku od jeho zdroje, zde rozvíjím a dále využívám jako platformu pro posilování vztahu mezi minulým, přítomným a budoucím a k amplifikaci méně znělých hlasů prostředí a vnitřních hlasů posluchačstva. Epilogem, tedy kapitolou Gesto rozložené v čase, se vracím zpět k velkému celku a k osobní výzvě: to, jakým způsobem na změně pracujeme, je stejně důležité jako změna samotná. Opakováním, prohlubováním a vrstvením malých nenápadných gest můžeme dospět ke kvalitativnímu skoku.
Specifické kontexty lokalit, událostí a skupinového poslechu eseje hermeticky neuzavírají jiným způsobům poslechu. Prolnutí minulosti, přítomnosti, temporality konkrétního místa, jeho akustiky a rytmu chůze však nabízí jiný percepční zážitek a jinou zkušenost. Ta se kolektivitou skupiny může ještě proměnit a zesílit.
Zvu vás tedy k tomu: sedněte na vlak nebo do autobusu a vypravte se alespoň na některé z míst, kterým byly eseje věnovány. Buďte a poslouchejte v chůzi. Nespokojte se s procházkou kolem AVU, vystoupejte na vršek Klobouku, seznamte se se zvířetem jménem Jáchymov, zajeďte do Pardubic do Bubeníkových sadů a přesvědčte se, že Dračí fontána stále existuje. Pokud vás kroky zavedou až do Trondheimu, navštivte tu také umělecké ateliéry, najdete je hned pár kroků pod kostelem.
Akademie výtvarných umění v Praze, 2025
Ateliér: Intermédia 2
Školitelé: prof. Mgr. art. Dušan Zahoranský, doc. MgA. Pavla Sceranková Ph.D.
Konzultantka: Mgr. art. Magda Stanová Ph.D.
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité zdroje. Asistenti AI jako ChatGPT a DeepL byly použity pouze jako vyhledávací a překladatelské nástroje, nikoli pro vznik nového textu.
Děkuji =^.,.^=, Dušanovi, Pavle, Magdě, mnoha dalším blízkým, přátelům, kolegům a kolegyním, pedagožstvu, komunitám, náhodným participujícím, kalužím ~~~. Děkuji AVU za veškerou péči, zvláště pak za finanční podporu v programu Výzkumné grantové soutěže v letech 2021 a 2024 (projekty Ruchadlo NOW, Principy dialogu – realizace audio esejí a online prezentace celého projektu) a mého zahraničního pobytu v Trondheimu v roce 2024.
Jednotlivé kapitoly je možné číst v jakémkoli pořadí. Vzájemně se mísí a prolínají s audio esejemi, které z textu vychází, současně jej ale také doplňují, osvětlují a rozšiřují. Text a zvuk zde utvářejí společnou hmotu. Na pozadí těchto komponentů nenápadně postávají zkušenosti sesbírané během doktorandského studia. Ač jde především o aktivity spjaté s veřejným prostorem Pardubic a jejich nebližším okolím (např. umělecké festivaly Prázdno x Naplnění, Tvárnost paměti, aktivity zastřešené mottem Umění pro veřejný prostor Pardubic, vícevrstevnaté projekty Intermezzo, Mlýnský ostrov nebo Ruchadlo NOW), nezastupitelnou roli pro mě rovněž hrají práce uskutečňované daleko od tohoto pro mě nejvíce probádaného domovského území (např. komunitně-umělecký projekt Ztratit se realizovaný v rámci programu Umění pro město v Satalicích u Prahy, participativní umělecký projekt Na jeden nádech v Brně nebo Listening (to) Matter(s) ve švédské Arvice).
