To jsem já ty

Texty vznikly jako odpověď na výzvu Adély Komrzý. Požádala mě, abych audiovizuálním dílem reagoval na práce videistů – pionýrů českého videoartu, mezi které patřil také její děd Radek Pilař. Rozhodl jsem se, že vhodnějším médiem bude text, a popsal jsem vlastní tělesné reakce při sledování dobových snímků. Pozorování jsem veřejně přečetl na Dni videa 1989/2018 v Průmyslovém paláci v Praze. S odstupem času jsem texty namluvil a zaznamenal proces jejich editace. Výsledná zvuková stopa byla součástí videa To jsem já ty. Přepis zvukové stopy zde otiskuji. 

Den videa 1989/2018 

Kurátor: Martin Mazanec

4. 9. 2018, Průmyslový palác, Praha

To jsem já ty

Kurátor: Jiří Havlíček

1. 11. – 22. 12. 2018, Polansky Gallery, Brno

K psaní textů mě Inspiroval článek Self-Observations and Neuro-Anatomical Considerations After a Stroke (1973), na který jsem kdysi narazil při studiu fenoménu popisu a jehož autorem je norský lékař Alf Brodal. Jeho studie je unikátní tím, že v ní popisuje projevy a následnou rehabilitaci po cévní mozkové příhodě, kterou v témže roce sám prodělal. 

CENTONES 

Zpravidla se knihou doktoráty zakončují. Já jsem naopak svůj výzkum touto publikací započal. Posloužila mi jako prostředek pro autorský audit – reflexi mých dosavadních tvůrčích procesů a metod.

Inspirací pro uspořádání textů v tomto svazku se mi stal pozdně antický literární útvar zvaný centon, tedy báseň druhotně sešitá (nebo utkaná) z jednotlivých veršů klasických autorů, nejčastěji Homéra a Vergilia. Vznik literárního centonu poukazuje na shodný základ slov text a textil, jímž je latinské sloveso texere – tkát, splétat. Centon vnímám jako literární ekvivalent koláže, jako osvobozující techniku, jež otřásá pojmem autorství v jeho základech. Dokladem toho je také text, který právě čtete, neboť i ten je z větší části pouze sestaven ze slov jiných autorů.

V knize Centones jsem redukoval (nejen) své performance, videa, audio nahrávky a výstavu na jejich textovou složku. V této expozici ukazuji obojí: zdrojová díla i jejich přepis. Doprovázím je popiskem, který vysvětluje autorský záměr. Popis hraje v dílech primární úlohu jen ojediněle, v některých dokonce zcela chybí. Smysl jsem viděl právě v přepisu – remediaci díla, při níž sice některé obsahové nebo formální vrstvy mizí, jiné se proměňují nebo dokonce nově vznikají. 

Je Vám nevolno? Pomoc hledejte ve stanici 

Text vznikl jako zápis událostí jednoho dne. Bylo to 8. října 2017 v Londýně. Původní uvedení pod názvem If You Feel Unwell Seek Help at the Station mělo formu kolektivní performance. Text jsem následně zpracoval do podoby audiovizuálního představení pro filmový sál Univerzitního kina Scala v Brně.

If You Feel Unwell Seek Help at the Station

Účinkovali: John Smith, Alice Masters, Roman Štětina

Anglický překlad: Marta Nedvědická 

18. 11. 2017, LUX, Londýn 

Je Vám nevolno? Pomoc hledejte ve stanici  

Účinkoval: Tomáš Černý

Český překlad a jazyková korektura: Jan Jakšič

8. 2. 2018, Univerzitní kino Scala, Brno

Nevzpomínám si už přesně, co ve skutečnosti vedlo k tomu, že jsem jednoho dne ráno vstal a řekl si, že budu až do večera zapisovat přesně to, co se mi děje. Na co myslím, co cítím, slyším a vidím. Neměl jsem žádný plán a žádná očekávání. Asi to byla potřeba koncentrovat pozornost jedním směrem, snaha zůstat co nejdéle v přítomném stavu. V situaci, kdy jsem na základě nepřeberného množství podnětů nevěděl, co mám dělat dřív. Bylo to 8. října 2017 na rezidenčním pobytu v LUX v Londýně. 

Poznámky psané rukou jsem v následujících dnech bez dalších úprav přepsal. Pamatuju si euforii, když se mi pod rukama tvořil text a já pro to nemusel téměř nic dělat. 

První uvedení mělo formu kolektivní performance v malém filmovém sále. Diváci na plátně sledovali, jak původem česká filmařka Alice Masters v editačním programu zpracovává můj videomateriál z Londýna. Anglickou verzi textu četl britský filmař John Smiths, který proslul svými díly, ve kterých dominuje popis. Já jsem servíroval pohoštění související s povídkou – čaj, sušenky, jablka a pivo. 

Když jsem přemýšlel o nahrání české verze, dlouho jsem hledal správného interpreta. Nakonec jsem oslovil reportéra Českého rozhlasu Tomáše Černého, člověka, pro kterého je popis jedním z hlavních pracovních nástrojů. 

Premiérareprízarepríza-derniérapremiéra

Navrhl jsem strukturu divadelní hry, ve které si herci na základě jednoduchých instrukcí vybavovali fragmenty z jiných inscenací nebo jen řadili volné asociace slov. Jedním z výsledných efektů bylo, že s každou reprízou se text hry výrazně měnil. Proto zde otiskuji přepisy dvou různých záznamů představení. 

Námět a režie: Roman Štětina

Dramaturgie: Dagmar Radová

Výtvarná spolupráce: Tereza Štětinová

Účinkovali: Agáta Kryštůfková, Marie Ludvíková, Jiří Svoboda 

Premiéra 28. 2. 2017, HaDivadlo, Brno

Derniéra 18. 5. 2018, HaDivadlo, Brno

Přepisy představení jsou z 25. 11. 2017 a 17. 5. 2018, kdy v představení účinkovali už jen Agáta Kryštůfková a Jiří Svoboda. 

Když jsem uvažoval nad formou představení Premiérareprízareprízaderniéra- premiéra pro brněnské HaDivadlo, věděl jsem, že nechci pracovat s textem, který by se herci museli učit. Hledal jsem způsob, jak by si herci mohli vystačit pouze s replikami, které pronáší v jiných inscenacích. Na základě jednoduchých instrukcí si měli vybavovat fragmenty z jiných her. Jedním z výsledných efektů bylo, že s každou reprízou se text zásadně měnil a že se v našem představení potkávaly postavy, které jsou za normálních okolností uzavřeny ve svých inscenacích. 

Součástí představení bylo také čtení vypreparovaných scénářů k jiným hrám, které byly aktuálně na repertoáru HaDivadla. Ve scénářích jsem zachoval pouze jména postav. Všechny ostatní informace jsem vymazal. V obou přepisech se shodou okolností objevuje redukovaný scénář ze hry Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně. V dalších reprízách se pracovalo například se scénářem ke hře Zámek (záře integrace), Strýček Váňa nebo Síla zvyku. V závěru každého představení herci předčítali divákům recenze, které byly na naše představení napsány.

Návod k použití Jiřího Koláře

Text je přepisem zvukové stopy více než dvouhodinového filmu, ve kterém rozhlasový režisér Miroslav Buriánek inscenuje s pěticí amatérských herců vybrané básně Jiřího Koláře ze sbírky Návod k upotřebení (1969). 

Roman Štětina a Miroslav Buriánek: Návod k použití Jiřího Koláře 

kurátor: Marek Pokorný

23. 6. – 19. 9. 2016, PLATO Ostrava

Režie: Roman Štětina

Kamera: Marek Dvořák, Jiří Vágner

Zvuk: Tomáš Oramus, Ladislav Železný

Střih: Zuzana Walter

Účinkovali: Miroslav Buriánek, Zuzana Ježková, Jan Milota, Zdena Nyklíčková, Miroslav Nyklíček, Jan Valta, Tomáš Oramus

Hlavního protagonistu snímku Návod k použití Jiřího Koláře, rozhlasového režiséra Miroslava Buriánka, jsem potkal během studií v Plzni kolem roku 2005. Později jsem, především díky jeho otevřenosti, realizoval v místním rozhlasovém studiu své první práce a časem jsme se stali i dobrými přáteli. Když jsem byl v roce 2014 nominován do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého, věděl jsem, že bych chtěl vytvořit projekt ve spolupráci právě s ním. Oslovil jsem Buriánka s tím, že bych rád zdokumentoval jeho režijní práci, kterou jsem vždy oceňoval jako fascinující svébytný umělecký výkon, který ovšem zůstává skrytý za dveřmi rozhlasového studia. Dohodli jsme se, že si vybere text a já se postarám o všechno ostatní. Rozhodl se pro román Elementární částice od Michela Houellebecqa. Buriánek začal s úpravou textu, já se pustil do shánění herců, domlouvání licence, sestavování štábu apod. Projekt jsme nakonec museli kvůli časové náročnosti odložit a v rámci finále Ceny Jindřicha Chalupeckého jsem pak prezentoval střihový snímek Ztracený případ (2014). 

Začátkem roku 2015 jsme se s Buriánkem potkali znovu, abychom pokračovali v práci na společném projektu. Oba jsme si uvědomovali, že vzhledem k událostem kolem vydání Houellebecqovy nové knihy Podvolení a útoku na redakci Charlie Hebdo se volba původního textu dostala do úplně jiného kontextu. Navrhl jsem proto, aby zvolil jiný text. Zaslal mi několik tipů, mezi kterými byl i Kolářův Návod k upotřebení. Shodli jsme se, že je to přesně to, co hledáme. Důvodů bylo hned několik. Buriánek i já pracujeme v mnoha případech formou koláže a jsme tak Kolářovým dílem přímo ovlivnění. Mě osobně navíc Kolář jako autor velmi silně formoval během dospívání. Na základě jeho práce jsem si uvědomil, že výtvarný umělec nemusí nutně ovládat klasické výtvarné disciplíny, a uvěřil jsem tomu, že bych se tak i já mohl stát vizuálním umělcem. 

Z plánu oslovit profesionální herce jsme nakonec ustoupili. Měl jsem pocit, že s osobností Jiřího Koláře, básníka a vizuálního umělce, který ani jeden z těchto oborů nevystudoval, by korelovala spíš volba amatérských herců. Předpokládal jsem navíc, že v takovém nastavení bude mít Buriánek větší prostor pro vlastní režijní performance. Obsadil jsem herce z amatérského divadelního spolku Klas z Klášterce nad Ohří, se kterými jsem v době dospívání hrál divadlo. Herce i Miroslava Buriánka jsem během příprav i při natáčení záměrně nechal v iluzi, že výsledkem bude rozhlasové pásmo s recitacemi Kolářových básní a že video je pouze doprovodnou dokumentací. Jen filmový štáb věděl, že skutečným výstupem bude dokumentární záznam celého procesu vzniku, včetně režijních pokynů. 

Zvuková stopa výsledného videa obsahuje kromě kontaktního zvuku také vnitřní hlas Miroslava Buriánka. Jedná se o jeho poznámky, které si vpisoval jako přípravu do tzv. režijní knihy, resp. opoznámkovaného scénáře k inscenaci ještě před samotnou realizací. Nakonec se i tato režijní kniha, ve které se Kolářovy básně téměř ztrácejí pod nánosem poetických režijních poznámek, stala nedílnou součástí celého projektu. 

Všechno to souvisí s nervovým zakončením

Povídka vyšla jako celostránkový inzerát v regionálním týdeníku. Jde o text, při kterém si měl čtenář uvědomit situaci, v níž se právě nachází. Tedy že s největší pravděpodobností drží v ruce noviny a čte. 

Týdeník Olomoucko, 19. 9. 2018, strana 21 

Projekt byl součástí programu festivalu LITR v Olomouci.

Následující povídka byla sepsána na podnět festivalu LITR v Olomouci. Vyšla jako celostránkový inzerát, přičemž layout imitoval běžný informativní článek. Je to pokus lehce vychýlit obvyklé vnímání novin, resp. novinového papíru jako nositele informací, a poukázat na nebezpečí v něm skryté.

Mým cílem bylo posléze sehnat remitendu, tedy neprodané výtisky, pokud možno v co největším nákladu. Vnímal jsem to jako alternativní možnost velkonákladové publikace textů. Bohužel se to ani přes velké úsilí nepodařilo a zbylo mi jen několik málo zakoupených exemplářů.

Lovec zvuků

Rozhlasovou adaptaci detektivního příběhu Georgese Simenona s názvem Maigret a lovec zvuků (1970–77, režie Jiří Horčička) jsem redukoval pouze na repliky komisaře Maigreta v podání Rudolfa Hrušínského. Vybranou stopu jsem prezentoval ve formě zvukové instalace. 

Klauzurní výstava UUD Plzeň

Kurátor: Dušan Zahoranský

2007, Moving Station, Plzeň

Rozhlasovou adaptaci detektivky Georgese Simenona s názvem Maigret a lovec zvuků jsem rozstříhal na tři zvukové stopy. První obsahovala pouze ruchy a hudbu, druhá hlasy vedlejších postav a třetí hlas komisaře Maigreta v podání Rudolfa Hrušínského. Právě izolovaný hlas komisaře měl i bez pomoci ostatních stop největší potenciál budovat napětí a vytvářet abstraktní narativ. Vybranou stopu jsem prezentoval ve formě zvukové instalace. Byl to můj vůbec první pokus o dekonstrukci detektivního formátu, který později vedl k audiovizuálním dílům Vrah skrývá tvar (2010) nebo Ztracený případ (2014).

Samomluva

Požádal jsem performera, aby po dobu šedesáti minut bez přestání mluvil. Obsah a řazení slov bylo pouze na něm.

Účinkoval: Roman Zotov-Mikshin.

Nahráno 21. 3. 2019 na AVU v Praze.

Romana Zotova-Mikshina jsem potkal náhodou, když dorazil jako náhradník za jednoho z performerů pro mou výstavu Předmluva (2018) v Colloredo-Mansfeldském paláci v Praze. Instrukce byly jednoduché – střídat kostýmy, které pro výstavu ušila Mia Jadrná, pohybovat se po prostoru a neustále polohlasem říkat cokoliv je napadne. Jako by byli přehlceni slovy a volný proud asociací byl jediným možným způsobem, jak si ulevit. 

Když jsme společně s performery rozebírali uplynulý večer, zdálo se mi, že pokaždé znovu prožili nějaký hluboký vnitřní zážitek. Po čase mi došlo, že bych rád věděl, co říkají. Nemohl jsem si je ale nikdy soustředěně poslechnout, protože mým úkolem bylo během jejich akce provázet návštěvníky po výstavě.

Oslovil jsem proto Romana, jestli by nebyl ochotný zopakovat celou akci bez kostýmu a publika v nahrávacím studiu. Domluvili jsme se, že nahrajeme 60 minut. Poprosil mě, jestli by před nahráváním nemohl zůstat asi 30–40 minut sám ve studiu, aby se mohl mentálně připravit. 

Na samotné nahrávání si už moc nepamatuju. Vlivem proudu slov jsem upadal do zvláštního polospánku. Střídavě jsem se probouzel a usínal. Většinu toho, co Roman říkal, jsem nebyl schopný vnímat. 

Nahrávání jsem ukončil asi 2 minuty po smluveném čase, zrovna když se Roman nadechoval k další větě. Hluboce a slyšitelně si vydechl. Měl propocenou košili a sotva stál na nohou.

Když někdo říká nádherná, tak já mu věřím, když říká nevěrná, tak neví, co já vím. Láska prý je jako moře, když se v bouři utiší. Každý z nás je vážně přesvědčen, že on to vyřeší. Pak se nová bouře přižene, to je láska příteli, a jestli ne, tak jsme se zmýlili. Když někdo říká nádherná, tak já mu uvěřím, a když říká nevěrná, tak neví, co já vím. Láska prý je jako moře, když se v bouři utiší. Každý z nás je vážně přesvědčen, že on to vyřeší. Pak se nová bouře přižene, to je láska příteli, a jestli ne, tak jsme se zmýlili. Rozhlasové tržiště vám přináší firma Václav Suda – Kovový šrot s provozovnami v Plzni, Křižicích a Nýřanech. Český rozhlas Plzeň, Rozhlasové tržiště. I ve čtvrtek odpoledne u nás můžete inzerovat, zdravím vás, máte slovo, dobrý den. Dobrý den, já bych prodal slušný smrk, volše a palivové dříví listnaté. A potom bych prodal, mám tu tři gumy nové, nejeté pneumatiky, dvě jsou na diskách, jedna je bez disku a je to na Felicii. A je to na číslo telefonu, pardon, sedm set dvacet sedm devět set devět tři sta pět. Tak a ještě jste nám zatajil jednu věc, jestli je to letní nebo zimní obutí. Letní. Děkuju, sedm set dvacet sedm devět set devět tři sta pět a odkud voláte? Spálené Poříčí. Tak dál vás trápit nebudu, mějte se hezky, na shledanou. Nashle. Dobrý den. Dobrý den, prodala bysem dvourychlostní babetu a bylo by to na telefonní číslo sedm set třicet sedm devět set čtyřicet dva nula šedesát. Je nevyužitá a bylo by to Plzeňsko, děkuji pěkně, na shledanou. Sedm set třicet sedm devět set čtyřicet dva nula šedesát, není zač, na shledanou. Dobrý den, jste na řadě. Dobrý den, my bysme prodali brojleří… jsou to dvakrát samice, samičky rychlý růst a dále bych prodala sazenice jahod, déle plodících velkoplodé mrazuvzdorné, a dále bysme koupili prosím vás lázeňský kamna na telefonní číslo sedm set dvacet dva pět set sedmdesát sedm tři sta osmdesát sedm, opakuji telefon sedm set dvacet dva pět set sedmdesát sedm tři sta osmdesát sedm, děkuji na shledanou. Ještě nám prosím řeknete lokalitu. Domažlicko. A jestli králíci jsou taky mrazuvzdorní. Taky, to víte, že jo. Bezva, mějte se hezky na shledanou. Zdravíme. Dobrý den. Dobré odpoledne, já bych koupil hrobku v Plzni na ústředním hřbitově, jak se říká UVáclava, mohla by bejt i na opravu, ale blízko kaple, aby to bylo, a bylo by to na telefon šest set osm sto čtyřicet osm sto devadesát. Zopakuji. Děkuji. Zopakuji číslo šest set osm sto čtyřicet osm sto devadesát, zdravíme na shledanou. Dobrý den. Dobrý den přeju, já bych prodal Škodu Felicii třináct rok výroby dva tisíce, je to Felicie s novou tváří, barva tmavě modrá, cena bude dohodou a bližší informace na telefonu sedm set dvacet dva sto tři devět set dvacet sedm, opakuji sedm set dvacet dva sto tři devět set dvacet sedm, na shledanou. Na shledanou, děkujeme, a vy povídejte dobrý den. Dobrý den, já bych prodala satelit s příslušenstvím na německou televizi, dále zvlhčovač vzduchu a pak ještě měřič tlaku na slabší paži a vše by bylo velice levné na telefonu tři sta sedmdesát sedm tři sta dvacet tři dvě stě šedesát pět, Plzeň. Tři sta sedmdesát sedm tři sta dvacet tři dvě stě šedesát pět, ano, ano, děkuji, děkuji vám. Není zač, rádo se stalo, na shledanou. Dobrý den. Dobrý den, já bysem prodal brusku na ostření… na řetízku motorový pily zánovní a velice levně a dále prodám kotouč šedesátku hanibalku na cirkulárku, též levně na telefonu sedm set dvacet dva pět set šedesát tři pět set osmdesát devět, děkuji, děkuji, lokalita Horažďovice. Ano, Horažďovicko, sedm set dvacet dva pět set šedesát tři pět set osmdesát devět, na shledanou. Dobrý den. Dobrý den já bych koupil zimní gumy na Škodu Fabii pouze na diskách, čtyři kusy čtrnáctky, no a za druhé bych koupil šlapací výheň s koordinou a za třetí frézu s lištou nejlépe z okolí Plzně, ale není to podmínkou na telefon sedm set dvacet tři sto osmdesát čtyři tři sta třicet šest. Sedm set dvacet tři sto osmdesát čtyři tři sta třicet šest, máte nějaký požadavek na lokalitu? Říkal jsem okolí Plzně, ale není podmínkou. Pardon, přeslechl jsem se, zapisuju, mějte se hezky, na shledanou. Dobrý den. Dobrý den, já bych prodal zimní pneu rok v provozu, kontinentálky sto devadesát pět šedesát pět er patnáct, čtyři kusy po pěti stech a dva kusy po čtyři sta korunách za jeden kus, za jeden kus, a koupil bych zimní pneu sto devadesát pět šedesát pět er šestnáct anebo dvě stě pět padesát pět er šestnáct, a to všechno na telefon sedm set dvacet tři šest set šedesát šest set šedesát osm, děkuju. Zopakuji sedm set dvacet tři šest set šedesát šest set šedesát osm,lokalita? Rokycansko anebo Plzeň, to je jedno. A jenom pro příště ztlumte si doma rádio, bere nám to zpětnou vazbu, není to příjemné, děkuju, zdravíme, na shledanou. A vy jste poslední po telefonu, dobrý den. Dobrý den nabízím k pronájmu zdarma jen za občasnou pomoc, údržbu, bydlení na chalupě a zahradu. Je to u Mariánských Lázní, klidné místo, lesy. Možnost zahrádkaření, houbaření, rybaření, lyžování, běžky, sjezdovky, léčivé prameny vhodné pro řemeslníka, důchodce, kutila. Telefon sedm set dva devět set dva sto třicet devět. Sedm set dva devět set dva sto třicet devět, není zač, na shledanou. Na shledanou. Takže daruji dvě bílá koťátka a dvě barevná, kocourky křížená s britskou, narozená prvního září, odběr koncem října do dobrých rukou, telefonní číslo sedm set třicet dva dvě stě sedmdesát devět osm set jedenáct. Sedm set třicet dva dvě stě sedmdesát devět osm set jedenáct. Satelit ten už jsme tu měli, teď je tu další v podání Petra Kotvalda. Rozhlasové tržiště vám přinesla firma Václav Suda – Kovový šrot. Sudovy šrot – republice ocel. Tam někde v mracích vysílá satelit, čas k našim láskám tento divný hlas. Mít sedm praků, snad by šel sestřelit, jen kvůli tobě mám na ně zlost. Jo běží éterem na tisíc programů, klid střídá horor a kovbojku, i satelit zkoumá éter, protože je ti s ním líp. Dej na mě, přestaň si hrát, vypni ten satelit, ten nedává klid. Vážně se začínám bát, že prostě jsi ztracená, dej na mě, přestaň si hrát, tvůj přítel satelit chce se ti líbit, je jako já. Dál po tmě sedíš a rady mé nevnímáš. Pár triků snad pomůže nám, až si mě pustíš, zazpívám, jak se máš, a pak mi sama pozveš k vám. Dej na mě přestaň si hrát, tvůj přítel satelit ten tě nepolíbí, vážně se začínám bát, že pro ten svět náš jsi ztracená. Dej na mě přestaň si hrát, tvůj přítel satelit chce se líbit holkám všem, je jako já. Dej na mě přestaň si hrát, tvůj přítel satelit ten tě nepolíbí, vážně se začínám bát, že pro svět náš jsi ztracená. Dej na mě přestaň si hrát, tvůj přítel satelit je samolibý, chce se líbit všem holkám, je jako já. Dej na mě přestaň si hrát, tvůj přítel satelit tě nepolíbí, vážně se začínám bát. Český rozhlas Plzeň, rádio vašeho kraje. Český rozhlas Plzeň kulturní tipy. Dnes se mimo jiné uskuteční úvodní koncert abonentní řady a plzeňské filharmonie. Těšit se můžete na Beethovenův trojkoncert C Dur v podání Josefa Špačka, Petra Nouzovského a Slávky Vernerové a taky na Čajkovského symfonii číslo pět E mol. Filharmonii povede Tomáš Brauner dnes od devatenácti hodin v měšťanské besedě v Plzni. Koncertem v kostele svatého Cyrila a Metoděje v obci Řenče od osmnácti hodin dnes pokračuje Haydnovy hudební slavnosti. Účinkovat bude David Nykl, Monika Knoblochová, která si přiveze kopii kladívkového klavíru, na programu jsou vokální díla a skladby pro klavír Tomáška Koželuha a dalších mistrů. Cesta oživlých stínů – to je název přednášky výtvarníka Ivana Nesvadby s ukázkami stínového divadla, koná se od sedmnácti hodin v muzeu loutek a vstup je zdarma. Hudební skupina Václava Žákovce vystoupí od sedmnácti hodin v hudebním domě ve Staňkově, je to první světová válka očima pětatřicátníků Ladislava Krsa, to začíná dnes a můžete si ji prohlédnout až do listopadu v Západočeském muzeu v Plzni. A kde dnes zpívá Leona Machálková? Všude tam, kde nás právě teď slyšíte. Ke kulturním tipům se jinak můžete vrátit na webových stránkách plzeň tečka rozhlas tečka cé zet. Seš sám a tolik jsi chtěl být s ní, když poslední valčík zní, jeden z tvých nápadů, a já bludička z tajných snů, zvu tě do krásných dnů a nápadů. Je sto tisíce cest, ale jen jedna jde k nám, já to znám. K nápadům, k tvým nápadům. K nápadům, k tvým nápadům. Nápadům se krásně podléhá, těm tvým nápadům. Pojď dál, i osud je přítel tvůj, jen prosím tě při mně stůj a věř mým nápadům. Buď rád, že nápady mám i já, vždyť teď se ti právě zdám jen díky tvým nápadům. Už milion hvězd jde spát a v tvých představách se zavřel krám. Jsou tisíce cest, jen jedna jde právě k nám, i já to znám. K nápadům, k nápadům, k tvým nápadům. Nechej se vést k tvým nápadům. Ber to, jak ber, dej správný směr svým nápadům. Ať jsem to já, kdo klíče má k tvým nápadům. Pátečním vysíláním se bude prolínat otázka, jak si poradit s rozmazleným dítětem. Určitě nám k tomu hodně podnětného poví náš polední host Kamil Johana. Řeč bude o jeho knize Učitelské elegie, v níž nás s humorným nadhledem zve do učitelského prostředí. Také zde nebudou chybět rady zdravotní sestry, písničky skupiny Queen anebo nápady Petra Novotného. Bauhaus, když se to má podařit. Bauhaus, nejširší výběr za trvale nejnižší ceny. Nejširší výběr regálů, různý materiál například kovový regál s expresní montáží, čtyři police za pět set čtyřicet osm korun. Bauhaus, kde kvalitní zboží nejméně stojí. Bauhaus, když se to má podařit. Blíží se podzim a s ním oblíbené Václavské trhy. Přijďte osmnáctého až dvacátého čtvrtého září na náměstí Republiky v Plzni. Čeká vás široká nabídka rukodělných výrobků a samozřejmě nebude chybět dobré jídlo, dobré pití a burčák. Navíc se můžete těšit na doprovodný program Václavských trhů. A devatenáctého září Kroky Michala Davida. Oslavte s námi svatého Václava. Bude zábava. Těšíme se na vás osmnáctého až dvacátého čtvrtého září v rámci trhů na náměstí Republiky. Tvůj vlak zvolna mizí v dáli i s tou písní kolejnic a mě smutné oči pálí, tak zase nemám vůbec nic. Utíká to jako voda, když jde v řece k moři vstříc. Až teď našel jsem ta slova, co jsem ti chtěl dávno říct. Bylas pro mne velké štěstí, život byl rozkvetlá stráň, když jsem ve svých rukách svíral tvoji malou hebkou dlaň. Tam, kde teče Mississippi, tam, kde teče líný proud, tam tě čekám, lásko moje. Klesám pod tíhou tvých pout. Vyhlížím tě každé ráno, vyhlížím tě každý den, neříkám zbytečná slova, neříkám, že přijde den. Na nádraží budu s kytkou růží stát, potom půjdem k naší řece složit holt a díky vzdát. Tam, kde teče Mississippi, tam, kde teče líný proud, tam tě čekám, lásko moje, klesám pod tíhou tvých pout. Tam, kde teče Mississippi, tam, kde teče líný proud, tam tě čekám, lásko moje, klesám pod tíhou tvých pout, tam tě čekám, lásko moje, klesám pod tíhou tvých pout. Opouštíme romantická slova písničky, se kterou tady byl Ondřej Čejka, vracíme se do tvrdé reality. Co třeba předmanželská smlouva, názor na ni má naše dnešní respondentka jiný než náš kolega, se kterým si popovídala. Nakonec oba zjistí, že každý k tomu má své vlastní pochopitelné důvody. Slovo má Richard Langer. Procházím se po jedné administrativní budově, říkám si, proč právě tady bych se nemohl zeptat na to dnešní téma. Dobrý den, Český rozhlas Plzeň, Richard Langer. Dobrý den, Lucie Fajmanová, omlouvám se, že vás zdržuju od vaší práce, ale určitě je důležitá, ale důležité je také se během práce zamyslet nad tím, jak dál v životě, jste mladá, jste svobodná, nebo ne? Svobodná. A jednou plánujete, že se vdáte, nebo ne? Tak ráda bych, pokud se najde někdo, kdo si mě vezme. To stačí, jo, nebo ho taky musíte mít ráda? Byl by to ideální stav. Až ho budete mít hodně ráda, budete ho milovat, budete mu důvěřovat, budete potřebovat před uzavřením svazku manželského podepsat, jak se tak dělává, předmanželskou smlouvu? Anebo to, že ho máte ráda, že mu důvěřujete, že ho milujete stačí k tomu, abyste navždy měla vystaráno stran důvěry a budoucích neproblémů? Nejsem si úplně jistá, budu muset najít někoho, kdo na to má podobný názor jako já. Já bych rozhodně bez předmanželské smlouvy se nevdala. Kdyby teď přišel váš ideální chlap podle představ, princ na bílém koni a trval by na tom, že smlouva nebude, tak byste si ho nevzala? Těžko se to představuje taková situace, ale tak já jsem z rozvedený rodiny, takže takhle, a pamatuju si, jaký to bylo, když se naši dohadovali o majetek, a právě z tohodle důvodu, že bych to nikdy nechtěla zažít. A už vám začínám rozumět. To je totiž váš pohled na věc, já zase když jsem se ženil, tak moje žena nic neměla, já jsem nic neměl a řekli jsme si, co si spolu vytvoříme, to budeme mít, ale hlavně jsme se nemuseli vůbec zabývat ničím jiným, než že se máme rádi a že si věříme. Není třeba na tom, i když to je praktické, to, co vy říkáte a rozumím tomu, vy jste mi to vysvětlila, není na tom ale něco, co kazí tu romantiku? Že tam schází ta absolutní důvěra k té lásce? Záleží na úhlu pohledu, ale zase jako… No řekněme kulturou přístupu k manželství, ta důvěra může být podle vás, a když si oba dva věří, tak můžou nastavit dobře společná pravidla fair play, pak tomu rozumím. Určitě, časy se mění a lidi taky a nemáte jistotu, když vás miluje dneska, jestli vás bude milovat zítra. Ano, ano, ale na tom to je to krásné, že milujete bez nároku na garance, ne? To je hezky řečeno, spíš se v tomhle řídím rozumem. Spíš papír, text a pero po ruce. Ano, ano, než ta ta ta ta. Víte, jak je dál ta melodie? Anebo tak, ano. Tak schválně, co byste dodali k tomuto dialogu? Píšete nám své zkušenosti. Dobrý den, jsem postarší ročník, co se týče předmanželské smlouvy, je to trošku proti mé mysli, ale vzájemná důvěra je sice hezká věc, ale ovšem na základě zkušeností z rodiny bych pro smlouvu pravděpodobně byl. A nikdy nevíte, co se může stát. Na začátku vidíte vše růžově, pak přijde všední život, manžel sestry má skoro čtyři sta tisíc dluhu, vždycky to na něj vyskočí jako kostlivec ze skříně, ozývají se exekuce a sestra platí a platí a švagr se to ani nesnaží řešit. V případě rozvodu dluhy půjdou samozřejmě za ním, ale sestra se nemůže odhodlat k rozvodu, pak se všechno řeší moc těžko, napsala nám paní Marie z Plzně. Děkujeme. Zrušme povinné společné jmění manželů, i takové názory už zaznívají. My se ptáme, jestli souhlasíte, či ne, a v té souvislosti nás také zajímá, jestli byste podepisovali před svatbou předmanželskou smlouvu i se všemi zkušenostmi, které už jste v životě nabyli. Tak pište nám, esemesky na číslo šest set pět padesát pět čtyry osmičky, a budeme je zveřejňovat stejně jako emaily, které teď přicházejí na adresu vysílání zavináč p l tečka rozhlas tečka cé zet. Ani věc mnohých astronomů nemá na ten úkaz názor jednotný, znám… jednou cestou domů podotknul, jen dejme tomu, že každý má v sobě vlastní vesmír, svůj hvězdný prach, běžnou mlhovinu snů, slunce svit na svíčkách, znamení milenců. A někdy méně, někdy více, má i své zatmění srdce. Krok dělil nás, jen jeden krok dálkou svou, a ta dálka byla v nás. Co je lehkomyslné láskou svou, a to spíš bude tím, že u každého dostaví se částečné zatmění srdce, a to vzápětí. Ani pět slavných astronomů nemá na ten úkaz názor jednotný. Známý chirurg cestou domů podotknul jen dejme tomu, že u každého dostaví se částečné zatmění srdce. Jenže u mne dostaví se úplné zatmění srdce. Pokud je vám Kabát bližší než Lenka Filipová, dočkáte se za nějaké tři minuty, během kterých vám povíme, že na více než sto akcí pozve plzeňská Měšťanská beseda. Největší centrum kultury ve městě chystá divadelní a filmová představení, koncerty, cestovatelské besedy, pořady pro děti i seniory nebo přímé přenosy baletu a koncertu vážné hudby. V pestrém programu nechybějí ani zahraniční umělci. Diváci se mohou těšit na zájezdová divadelní představení, jak upřesnila manažerka kulturních akcí Hana Ryndlová. Začínáme dvacátého osmého září komedií Prolhaná Ketty s Mahulenou Bočanovou v hlavní roli, pak se diváci mohou těšit na představení Práskni do bot Divadla Na Jezerce, během října mohou také přijít na Besídku Divadla Sklep, v listopadu máme jednu takovou novinku, to je představení Milostný trojúhelník, protagonisté to představení tvoří až na místě, a dále v listopadu mohou ještě vidět Jistě pane premiére Divadla Bez zábradlí a druhým představením je Šest tanečních hodin v šesti týdnech se Chantal Poullain a Pavlem Křižem. Diváci uvidí oba protagonisty i tančit. Chybět nebudou ani koncerty. Na pódiu se vystřídají interpreti různých hudebních žánrů. Začínáme dvacátého čtvrtého září koncertem klasické hudby Gabriely Deméterové, pak se diváci mohou těšit na tradiční koncert Ondřeje Havelky a Melody Makers, na Richarda Müllera, na Báru Hrzánovou, Miro Žbirku a také na Čechomor, který zahraje. Výročí čtyřicet let oslaví Hana a Petr Ulrichové, čtvrt století s posluchači oslaví Věra Martinová, skupina Neřeš, vzpomene na Hanu Navarovou, a říjen bude patřit koncertům zahraniční skupiny. Devátého listopadu to bude Maceo Parker, jazzová funková legenda, jednasedmdesátiletý saxofonista se svojí sedmičlennou doprovodnou kapelou, druhý koncert bude v klubu Buena Vista kapely Grandmothers of Invention, jsou to vlastně původní spoluhráči Franka Zappy. Speciální program chystá i Kino Beseda, budou to například přenosy brněnské filharmonie nebo moskevského baletu, ale také cyklus filmů s názvem V hlavní roli strach a hrůza. Budou tam zastoupeny jak velmi zajímavé nové filmy, třeba švédský horor o upírech Ať vejde ten pravý, až po různé starší filmy z šedesátých, sedmdesátých let. Velmi oblíbené jsou v Plzni pořady pro milovníky cestování, a proto plzeňská Beseda pozve každý měsíc na besedu s nějakým cestovatelem. Kromě toho jsme doplnili ten program o dva větší festivaly, jeden bude na podzim, Mezinárodní den alpinismu a celý ten cestovatelský cyklus zakončíme festivalem Kolem světa. Ještě sedmnáctého listopadu se nám podařilo domluvit se s Radkem Jarošem a Honzou Trávníčkem, že nám přijdou představit svoji expedici K2, dodává manažerka kulturních akcí v Besedě Hana Rendlová. Na své si přijdou i dříve narození, kromě tradičních tanečních večerů každý měsíc jednou v pátek od šesti večer, tak ve spolupráci s krajskou radou seniorů Plzeňského kraje pořádáme dva koncerty, jeden na konci září Matouškův swing band a pak v listopadu malou muziku Matouše Pepíka a plus v listopadu si mohou ještě přijít zatančit na klasickou taneční zábavu Evy a Vaška. Děti se mohou těšit na filmy, karneval nebo předčítání dětských knih a v neděli pak na pravidelné dětské pohádky. Z Plzně Lukáš Milota, Český rozhlas. Tam za tratí, staví si chrám, plechovej most, už po něm kráčí první host, tak ať ho nohy nebolí. Prošla si peklem a kouzla zná, přejetý mince počítám, a kdo ji spatří, je zatracen. S touhle jedinou jsem zemřel v jedinej den, a jestli vám to nestačí, kdyby tam stála stovka žen, vyzvu je k tanci. A pamatovat si budu na tu chvíli, když hudba zněla jak Paganini, a já věděl, že jsem ztracenej. Zeptal se za kolik. S touhle bych zemřel v jedinej den, a jestli vám to nestačí, kdyby tam stála stovka žen, vyzvu je k tanci, a to netančím. S touhle bych zemřel v jedinej den, a jestli vám to nestačí, kdyby tam stála stovka žen, vyzvu ji k tanci, a to netančím. Čtrnáct hodin, čtyřiapadesát minut, nejvyšší čas říct vám o volných pracovních místech v západních Čechách. Začínáme u firmy TSR Czech Republic v provozovně v Plzni, tady sháněj baliče, řezače plamenem. Požadavky manuální zručnost, nástup ihned, tři sta sedmdesát sedm sto padesát dva čtyři sta čtrnáct, zopakuji tři sta sedmdesát sedm sto padesát dva čtyři sta čtrnáct. Taktéž v Plzni firma Indus, společnost s ručením omezeným, hledá pracovníka ostrahy, tady požadují základní vzdělání a dokončenou praktickou školu, spolehlivost, flexibilitu, certifikát strážný výhodou, čistý trestní rejstřík jako další z požadavků. Telefonní číslo sedm set třicet čtyři tři sta šedesát sedm šest set dvacet šest, zopakuji sedm set třicet čtyři tři sta šedesát sedm šest set dvacet šest. Ve Stohu firma Kovo Juhas shání zedníka, požadavky: střední odborné vzdělání zakončené výučním listem, pracovitost, spolehlivost a čistý trestní rejstřík k tomu. Telefonní číslo šest set tři čtyři sta třicet jedna čtyři sta padesát tři, zopakuji šest set tři čtyři sta třicet jedna čtyři sta padesát tři. To zase firma HB Textilie ve Zbůchu shání zaměstnance pro lisování a manipulaci s textilem. Požadavky: základní vzdělání a dokončená praktická škola, řidičské oprávnění na vysokozdvižný vozík, řidičský průkaz skupiny C je výhodou. Telefonní číslo tři sta sedmdesát devět devět set třicet jedna dvě stě osmdesát pět, zopakuji tři sta sedmdesát sedm devět set třicet jedna devět dvě stě osmdesát pět. Firma Vinička s.r.o., restaurant Hadrovec, Babylon třicet jedna, tady jim chybějí kuchaři, požadavky: střední odborné vzdělání zakončené výučním listem v oboru, praxe, zdravotní průkaz a shánějí především odborníka na steakovou kuchyni. Telefonní číslo tři sta sedmdesát devět sedm set devadesát tři dvě stě dvacet sedm, tam můžete volat v případě svého zájmu. Zopakuji tři sta sedmdesát devět sedm set devadesát tři dvě stě dvacet sedm. A končíme u pekařství Fiala s.r.o. na adrese Luby třicet osm, okres Klatovy, tady shánějí dělníka či dělnici do pekárny, požadují základní vzdělání a dokončenou praktickou školu. Praxe, ta je výhodou. Všechno další vám sdělí na čísle tři sta sedmdesát šest tři sta deset pět set dvacet devět. Zopakuji tři sta sedmdesát šest tři sta deset pět set dvacet devět. Tolik veškeré inzeráty, ke kterým se pochopitelně můžete vrátit i na našich webových stránkách na adrese plzeň tečka rozhlas tečka cé zet. Český rozhlas Plzeň, písničky, které jinde neslyšíte. Na den přesně před padesáti lety měl premiéru filmový muzikál Starci na chmelu, tak pojďme slavit s písní na rtech. Den je krásný, den je krásný, den je krásný, den je krásný. Když dva se rádi mají, i v lednu je jak v máji, i v lednu je jak v máji s tebou, s tebou, s tebou. Noc je krásná, noc je krásná, noc je krásná, noc je krásná. Když dva jsou jako jeden, v máj promění se leden, v máj promění se leden, s tebou, s tebou, s tebou. Svět je krásný, svět je krásný, svět je krásný s tebou. Když dva se rádi mají, i v lednu je jak v máji, i v lednu je jak v máji, s tebou, s tebou, s tebou. Svět je krásný, svět je krásný, svět je krásný s tebou. Patnáct hodin. Český rozhlas Plzeň, zprávy. Plzeňský Tyršův most čeká rekonstrukce. Česká vláda pomůže v boji s ebolou. Zítra bude polojasno, až oblačno, ojediněle přeháňky nebo bouřky a teploty do čtyřiadvaceti stupňů. Pěkné odpoledne vám přeje Kateřina Šmídová. V polovině října se pro dopravu uzavře Tyršův most v Plzni Doudlevcích, čeká ho výměna mostního ložiska, které je v havarijním stavu. Vzhledem k tomu, že v Doudlevcích zároveň pokračuje rekonstrukce Malostranské ulice, budou se muset řidiči obrnit trpělivostí. Právě přes Tyršův most projížděly kolony, které se na Malostranské kvůli opravám tvoří. Náhradní trasa bude vedena po dálničním přivaděči, uzavírka potrvá do jednatřicátého října. Pořádat akce pro děti i pro dospělé, hlavně z okolí se snaží komunitní centrum, které letos vzniklo v nádražní budově rekonstruované vlakové zastávky nad zimním stadionem v Plzni. Otevřeno chce mít zatím alespoň jednou týdně. Dnešní program představuje jedna ze zakladatelek centra Zastávka, Helena Dienstbierová. My jsme se rozhodli přiblížit plzeňské veřejnosti, jak se s veřejným prostorem zachází v jiných českých městech, ať už je to Litomyšl, Kadaň nebo Praha nebo Sušice, a jak se s tímto prostorem nakládá v Plzni. Máme před sebou ještě jednu přednášku z cyklu těch pěti měst, v úterý čtyřiadvacátého září nás čeká Kadaň na náměstí Maxipsa Fíka s architekty a zástupci města a v pátek sedmadvacátého září přijedou H3T, to je mladý architektonický ateliér, jednak představí svoji tvorbu a jednak přivezou mobilní saunu a budeme se moci saunovat. Výtvarné ruční dílny mohou rodiče s dětmi navštívit dnes na nádraží Plzeň zastávka v šestnáct hodin. Divadelní představení O Dolfíčkovi a Vlastě začíná tamtéž od dvaceti hodin. Česko dá tři miliony korun pro Lékaře bez hranic, kteří bojují v Africe s ebolou, chce jim dodat i zdravotnické ochranné pomůcky a další materiál, domluvil se na tom premiér Bohuslav Sobotka z ČSSD s ředitelem Lékařů bez hranic v České republice Pavlem Gruberem a ministry, jejichž resortu by se pomoc mohla týkat. Předseda vlády Sobotka řekl, že je třeba pomoci hlavně lékařům na místě. Jde o to, aby to byla skutečně taková materiální pomoc, která na místě bude potřebná, lékařům pomůže, mluvili jsme vzhledem k tomu, jak se ta choroba velmi snadno šíří, tak jsme mluvili zejména o ochranných pomůckách pro lékaře, kteří přímo na místě poskytují zdravotní péči a snaží se zachránit životy a snaží se zabránit šíření této choroby. Sport. Evropská fotbalová unie UEFA v pátek vybere třináct měst, která se v rámci šedesátého výročí založení organizace podělí o pořadatelství mistrovství Evropy dva tisíce dvacet. Výkonný výbor bude vybírat z devatenácti zájemců, mezi kterými jsou Londýn, Mnichov, Brusel, ale také Skopje či Baku. Už teď je jisté, že finále bude buď v mnichovské Allianz aréně, nebo v londýnském Wembley. Počasí. V noci bude polojasno, k ránu ojediněle zataženo nízkou oblačnosti nebo mlhy, teploty čtrnáct až jedenáct stupňů. Zítra pak čekejte zpočátku polojasno až oblačno, během dne přibývání oblačnosti a ojediněle i přeháňky nebo bouřky, zejména na severozápadě. Nejvyšší teploty jedenadvacet až čtyřiadvacet, na horách do dvaceti stupňů Celsia. Foukat bude slabý jižní až jihozápadní vítr, rozptylové podmínky budou k ránu mírně nepříznivé, během dne dobré a biozátěž na jedničce, tedy mírná. Český rozhlas Plzeň, rádio vašeho kraje. Zelená vlna, doprava aktuálně. Pozor dejte na Tachovsku v Černošíně ve Svojšínské ulici se totiž stala dopravní nehoda, havarovala tam dodávka, na místě jsou záchranáři a provoz je tam omezen. V Klatovech v Kollárově ulici se střetla dvě osobní auta, blokují jeden jízdní pruh, počítejte se zdržením. Na dálnici D5 ve směru na Rozvadov na jednašedesátém kilometru stojí na krajnici porouchaný kamion, projíždějte tam opatrně. Zelená vlna, zavolejte i vy osm set dvanáct dvacet dvanáct. Víte, že před dvaceti lety se vysílal první díl amerického seriálu Nemocnice Chicago Hope? Kdo ví, co by si teď hrál Mandy Patinkin coby chirurg Jeffrey… na operačním sále. My vám můžeme slíbit Michala Tučného, Ilonu Csákovou nebo Electric Light Orchestra. Jestli je do zpěvu zemědělcům, co s letošní úrodou udělalo poměrně neobvyklé počasí a jak to vypadá například se sklizní jablek, to budeme zjišťovat v průběhu této hodiny. Před námi je mimo jiné také telefonická soutěž, plzeňská Viktorka poměří síly s ostravským Baníkem v neděli a vy k tomu z desáté řady budete moci přihlížet. Už teď vám držím palce. Český rozhlas Plzeň a Vladimír Šťovíček. Chce mě Metro, chce mě Včela a Stavební obnova. Slibujou mi hory doly, jde to pořád dokola, chce mě Slovnaft, chce mě Pošta, každej, kdo mě napadá. Jenom jediná mě nechce, Dvořáková Milada. Chce mě judo, hokej, fotbal, elitní pluk Amfora. Nabízí mi tři plus jedna, abych jim hrál stopera. Chtěj mě ráno, večer, pořád, a proto mi připadá zvláštní, že mě nechce nikdy Dvořáková Milada. Je to zvláštní, je to zvláštní, jinak všichni tvrdí, že mít mě, by byli šťastní. Chce mě máma, chce mě táta, chce mě pětadvacet tet, všem se hrozně totiž líbím, co vám budu vyprávět. Chtěj mě soubory a školy, je jich celá armáda, jenom jediná je slepá Dvořáková Adéla. Je to zvláštní, je to zvláštní, jinak všichni tvrdí, že mít mě, by byli šťastní. Chce mě sever, chce mě východ, v Roudnici i v Košicích, touží po mně Hrochův Týnec, milujou mě v Hošticích. Chtěj mě všichni kromě jedný, ale tu chci zase já, dívku s divným vkusem jménem Dvořáková Milada. Tu dívku s divným vkusem jménem Dvořáková Milada. Originální skleničky s Brailovým písmem, dámské kalhotky s podpisy skupiny MIG21, večeře s módní návrhářkou Beátou Rajskou nebo třeba lekce jachtingu, to jsou jenom některé položky v katalogu dárků nebo zážitků projektu Srdcerváči, jehož prostřednictvím získává Fond na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením peníze na tvorbu pracovních míst. Nejenom o ojedinělém projektu Srdcerváči vás budeme informovat dnes v pořadu Co vás zajímá po osmnácté hodině, ale také o postavení osob se zdravotním postižením v naší společnosti a o činnosti fondu bude hovořit jeho ředitelka Hana Potměšilová. Dotazy nám můžete posílat už v předstihu na číslo šest set pět padesát pět a čtyři osmičky, zopakuji číslo šest set pět padesát pět čtyři osmičky, ostatně to je i cílová zastávka vašich příspěvků do dnešní ankety. Na co že se vás ptáme? No povíme za chvilku. Být tvou hvězdou zvládám bídně, já svou trému znám, to nepředělám, kdo chce, snadno odhalí mě, já hned zčervenám. Když se červenám, zavři oči, jednoduchej návod já ti dám. Zavři oči, když se červenám. Když tu chceš být dál. Vím, že jen když se začneme líbat, můj klid je tentam, nic nenadělám. Cítím, jak se na mě díváš, já hned zčervenám. Zavři oči, když se červenám, jednoduchej návod já ti dám. Zavři oči, když se červenám. Trému skrýt já nedovedu, zavři oči, když se červenám. Sama sobě připadá mi, já že smát se mám. To neuděláš. Dál ať ptaj se všichni známí, proč se červenám. Zavři oči, když se červenám, jednoduchej návod já ti dám, zavři oči, když se červenám, když tu chceš být dál. Zavři oči, když se červenám, jestli nechceš dneska zůstat sám, věř mi, že já vážně důvod mám. Málem říct jen nedovedu, červenám se, že tě ráda mám.Otázka pro dnešní den. Objevují se názory, že by se mělo zrušit povinné společné jmění manželů, předešlo by se tak bitvám o majetek a zároveň by se tak manželé chránili před druhy, dluhy toho druhého, ale k tomu účelu dnes už slouží třeba předmanželská smlouva. Uzavřeli byste v dnešní době tuto dohodu? Já nevím, dneska ty mladí toho moc nemají, takže když nejsou milionáři, tak si myslím, že předmanželská smlouva není vůbec k ničemu, to je naprosto úplně nulový. Předmanželská smlouva se uzavírá nebo je vhodné ji uzavírat, pokud jeden ze snoubenců už má nebo očekává nějaké vyšší příjmy, ale samozřejmě i závazky. To většinou v případě podnikání. Myslím, že obyčejní lidé, kteří se berou čistě z lásky, takové věci vůbec neřeší. Osobně si samozřejmě myslím, že jde pouze o vzájemnou domluvu a chování lidí jako takových. Předmanželskou smlouvu bych určitě asi neuzavírala, určitě ne, protože si myslím, že to je takové ponížení pro toho druhého. Tady je další názor. Zdravím, vstupovat do manželství se smlouvou je v dnešní době rozumný počin, protože s tím, co je psáno, to je dáno, a nikdy nikdo není prorokem, že po letech manželství toto ztroskotá a na problém je zaděláno. Paní Marie, děkujeme, že i vy jste nám poslala tuto esemesku. Očekáváme další na čísle šest set pět padesát pět čtyři osmičky, což je kontaktní telefon pro krátké textové zprávy, adresa zavináč pé el tečka rozhlas cé zet a je tu zase pro vás, kteří se domníváte, že si téma zaslouží, abyste se poněkud více rozepsali. Ať tak, či onak, za příspěvky děkujeme, teď pohled na hodiny, patnáct hodin, třináct minut, za chvilku avizovaná telefonická soutěž. No teď jste nás úplně dostal, pane Stando, první myšlenka by byla třetího, no pak jsem si říkal, možná to bylo ještě o chvíli dýl. Co vy jste udělal pro syna v tuto chvíli, teď ještě otázka, jestli mu budete v neděli dělat také doprovod? Asi jo. Získáváte od nás dvě volné vstupenky. Honzo, ještě nějaké doplňující informace k tomu dnešnímu tématu? Možná že bychom k tomu zápasu dodali, že branka padla jediná, bylo to jedna nula už v páté minutě, Jan Greguš, slovenský reprezentant dokázal potěšit ostravské fanoušky, takže tolik k tomu zápasu. Tak aby to hlavně nedopadlo tak v neděli. Snad ne, budete u toho, minimálně dva lidé tam budou pořádně fandit. Honzo. Tak možná, že to nedopadne, když si třeba vzpomeneme na minulou sezonu. Baník dokázal, respektive lépe řečeno Viktoria dokázala Baník porazit doma čtyři nula, takže plzeňští fanoušci mohou věřit, že se historie bude opakovat. Pane Stando, na kolik to šacujete tentokrát, když u toho budete? Já nevím, budu fandit Viktorce, ale… Ty lístky od nás už máte, tak jako tak. Tak gratulujeme, pozdravujte syna, doufám, že si pořádně zařve u toho, jak hrála fanfára, a přejeme vám hezký společný zážitek, který budete mít dnes jednadvacátého září. A lístky budou kde? To si pak řekneme mimo vysílání, příjemný zbytek dne, na shledanou. Honzo, tobě díky a na slyšenou. Patnáct hodin, jednadvacet minut a zpívá vám Věra Martinová. Rád ses mi toulal, rád ses mi ztrácel sám. To hory tě táhly tak dávno, jak dávno tě znám. Prožil jsi tam plno jar, plno lét, plno zim, a bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim. Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít. I ve sněhu spát a tajit pláč proč a nač, dnes to vím. Že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim. Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát, do kraje skalních měst i hnízd i hvězd a zatoulaných stád. Až na vrcholky hor, jsme vyšli ty a já, to všechno tak dávno, tak dávno se zdá. Už přestal ses toulat a nepůjdeš cesty kus, a nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj vůz. A mě táhne dál kletba hor, její vzdor a boj s ní. Mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim. Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát, nad čáru oblaků, až tam, až tam, kde sníh se bojí tát. Až na vrcholky hor, už vyjdu jenom já, jen já a všechno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá. Až na vrcholky hor, už vyjdu jenom já, jen já a všechno tak dávno, tak dávno, hodně dávno se zdá. Český rozhlas Plzeň, rádio vašeho kraje. Láska je jako večernice plující černou oblohou, zavřete dveře na petlice, zhasněte v domě všechny svíce. A opevněte svoje těla, vy, kterým srdce zkameněla. Láska je jako krásná loď, která ztratila kapitána, námořníkům se třesou ruce a bojí se, co bude z rána. Láska je jako bolest z probuzení a horké ruce hvězd, které ti oknem do vězení květiny sypou ze svatebních cest, které ti oknem do vězení květiny sypou ze svatebních cest. Láska je jako večernice plující černou oblohou, náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou, náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou. Ahoj rádio. Za co nejradši utrácíte kapesné? Za sladkosti a dárečky. Za prstýnky. Za malování. Za ovoce a zeleninu. Třeba za lego. Za hry na počítači. Za oblečení. Za čokoládu, cukroví. Třeba za dárky pro maminku. Za věci na… no třeba na nějakou vědu. Za dárky pro celou rodinu, aby se měli dobře. Ahoj rádio. V pátečním vysílání se bude prolínat otázka Jak si poradit s rozmazleným dítětem, určitě nám o tom hodně podnětného poví i náš host, pedagog Karel Johana. Řeč bude o jeho knize Učitelské elegie, v níž nás s humorným nadhledem zve do školního prostředí. V pátečním dopoledním programu nebudou chybět také rady dietní sestry, písničky skupiny Queen v hudební rubrice před desátou nebo humor Petra Novotného. V pátek se na vás těší Květa Borolová. Nely, tu na dlani mám vzducholoď a zázračný výlet, na svět se podíváme shora, tam je škola, tam je les. Nely, už nad městem se vznáší loď, jeden most tu stojí, neboj se a pojď. Stoupáme z dlaně a stane se zázrak, je to návod na lítání, vím, že tam někde je. Kde tě mám? Tady tě mám. Tady tě mám. Nely, tady na dlani mám vzducholoď a pojď na zázračný výlet. Podíváme se na svět ze shora, tady je škola, tam les. Nely, nad městem se vznáší loď, my dva v ní jsme, jeden polibek za tu cestu stojí, neboj se a pojď. Stoupáme z dlaně, stane se zázrak a vítr nám pomůže, návod na lítání tam všude je. Kde tě jenom mám? Tady tě mám. Stoupáme z dlaně, stane se zázrak, ten vítr k nám může a návod na lítání, vím, že tam všude je. Kde mám tebe? Tady tě mám. Tady tě mám. Nely. Miro Žbirka by bez té vzducholodi, o které zpíval, mohl pozorovat řadu obsypaných jabloní, no, neobvyklé počasí si letos zahrálo s úrodou zemědělců, suchá zima, jarní mrazy i deštivé léto se podepsaly také na úrodě ovoce. I když při jízdě krajinou můžeme u silnic vidět ty zmiňované obsypané jabloně, výnosy profesionálních pěstitelů jsou spíše průměrné. Stejně jako v jiných částech republiky i v plzeňském kraji se ale situace liší podle místa. V sadech v Řasích na Rokycansku bývala roční úroda osm set až tisíc tun jablek, letos očekává jejich majitel Richard Švarc asi polovinu. Jsme spokojení, protože na zahradách nebo na pangejtech, jak já říkám, je jablek dost. Nás bohužel stihly jarní mrazy, takže ty sady, který máme v nížinách, zdecimoval mráz v květu a tam ta úroda je téměř nulová. Co je vejš, tam už nějaká jabka jsou, ale zase to má druhé plus, že těch jablek na tom stromě je míň, tak ta kvalita je lepší, dozrávají líp, jsou větší, ale když to vezmu do kvantity, tak určitě ta úroda u nás nepatří k těm nejlepším. Se sklizní, která začala minulý týden, pomáhá padesát brigádníků, a ještě nějaký čas bude. Ve sklizni jsme tak v první třetině bych řek, máme za sebou ty nejranější odrůdy a suneme se do těch typických zimních odrůd, až na výjimky nám docela přeje počasí, takže zatím ta sklizeň probíhá tak, jak má. A sklizeň je v plném proudu i v nebílovských sadech na jižním Plzeňsku, potvrzuje jejich vedoucí Jana Zikmundová. Letošní úroda zatím vypadá docela slušně, ač to jaro bylo velice takový rozpačitý, trošku jsme chytli i mráz, odnesla to jedna odrůda Rubín, ale i tak vypadá, že ta úroda bude docela slušná. Majitelé sadů teď čeká nelehký úkol, prodat letošní úrodu do velkoobchodních skladů za co nejlepší ceny, říká opět Richard Švarc. To určitě nebude jednoduchý, má na to vliv spousta věcí, v našem regionu trošku neúroda, zase v Evropě nadúroda, problémy s vývozem polských jablek do Ruska, protože největší hráč na evropském trhu je Polsko, a když nedokáže ty své miliony tun, které dělají, vyvést do Ruska, budou je cpát někam jinam a máme obavy, že zaplaví ten českej trh s dotovanejma dumpingovejma cenama, které se ani náhodou nebudou blížit tomu, co jsou výpěstní ceny v Čechách. Ceny jablek v obchodě tyto problémy neovlivní, protože si je určují sami prodejci, i proto v posledních letech stále více lidí nakupuje v sadech přímo u pěstitelů. Tento trend tady je dlouhodobý, už to začalo před pár lety spolu s farmářskými trhy, ten zákazník chce vědět, kde to narostlo, odkud to je, kdo se o to staral. Těch lidí, kteří jezdí přímo k nám, to stoupá, jsme za to samozřejmě rádi, ale to, co s tím udělají supermarkety, s tou cenou, ty koncový prodejci, s tím já nejsem cokoli udělat. A zhodnotit letošní úrodu můžete například na slavnosti jablek v Nebílovech, uskuteční se už po šesté v areálu tamních sadů. Dá se říct, že to je hodně podobné jako v loňském roce, výstava zemědělské techniky, živá zvířata, dílnička pro děti, naučná stezka, vše, co se ovoce týče, a samozřejmě bohatý kulturní program. Čas zůstává stejný od dvanácti do osmnácti osmadvacátého září v neděli, zve na akci vedoucí sadu Jana Zikmundová. Z Nebílov a Břas na Rokycansku Martina Klímová Český rozhlas. Nosím černý brejle, protože mi nejde chránit svoji duši, která něco tuší. Z okolností zdá se, že nepřichází zase, to, co jsem si přál, tak budu čekat dál. Ať mi někdo odpoví, proč přišlo tohle období, tak náhlá změna trasy, skrytá jí… skrytý význam má asi. Zdálo se mi, asi se mi zdálo. Málo, málo, málo, že chybí už jen málo. Zdálo, zdálo, zdálo, asi se mi zdálo. Málo, málo, že chybí už jen tak málo. Docházej mi náboje, však nevzdávám to bez boje, pořád věřím tomu, když se vrátí domů, tak snad to mě nezlomí, ani pouhý vědomí, že mi zatím nejde, čekat až to přejde, ať mi někdo odpoví, proč přišlo tohle období, tak náhlá změna trasy, má skrytej význam asi. Zdálo, asi se mi zdálo. Málo, málo, že chybí už tak málo. Zdálo, zdálo, asi se mi zdálo. Málo, málo, málo, že chybí už tak málo. Zdálo, zdálo, asi se mi zdálo. Málo, málo, málo, že chybí už tak málo. Zdálo, zdálo, asi se mi zdálo. Málo, málo, že chybí už tak málo. Český rozhlas Plzeň, rádio vašeho kraje. Kdy půjdu do důchodu? Co je to předčasný důchod a co předdůchod a co když jsem invalida? Mám žádat rovněž o starobní důchod? Na řadu otázek spojených s těmito tématy jsme odpověděli v dnešní dopolední poradně, teď se k některým radám vrátíme v sestřihu. Odpovídá odbornice z Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň – město Ivona Tolerová, povídá si s ní Stanislav Vilík. Pokud se blíží důchodový věk, kdy se mám začít starat, co všechno doložit a tak dále? Když se vám blíží důchodový věk, tak začít se starat o to, jestli máte potřebnou dobu pojištění, to je dost pozdě. V podstatě doporučuji všem, aby si vyžádali na České správě sociálního zaberbečení takzvaný informativní osobní list důchodového pojištění a zjistili si, zda vůbec mají potřebnou dobu a zda jim nějaká doba nechybí v evidenci České správy v Praze. Ono v takových těch bouřlivých letech devadesát, devadesát dva, devadesát tři se velmi často stávalo, že tahleta doba vypadává, protože zaměstnavatelé neplnili až zas tak úplně své povinnosti. Takže ještě jednou doporučuji všem zjistit si včas, zda jim nějaká doba pojištění nechybí. Aby vám ten důchod byl vyplácen, musíte splnit dvě podmínky zároveň, jednou z nich je dosažení důchodového věku a druhou tou podmínkou je, že splníte potřebnou dobu pojištění, potřebná doba pojištění se nám neustále prodlužuje. Ten, kdo bude odcházet do důchodu po roce dva tisíce osmnáct, musí mít již třicet pět let doby pojištění. Dobu pojištění dělíme na tzv. dobu pojištění, kdy chodíte do zaměstnání a pak zákon ještě pamatuje na určité vymezené situace, kdy do toho zaměstnání nemůžete chodit, například jste na mateřské dovolené, pečujete o dítě ve věku do čtyř let nebo jste absolvovali vojenskou službu, což je pro ty muže dříve narozené, nebo civilní službu. Velmi specifické je také počítání doby studia před osmnáctým rokem, ve věku po osmnáctém roku. Další náhradní dobou pojištění, kdy jste vedeni v evidenci úřadu práce, a to je opět specifické. Další náhradní dobou pojištění je třeba doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Chodí esemesky, desítky esemesek, paní Tolarová, tak zkusíme odpovědět alespoň na některé. Dobrý den, kolik let musím mít pojištění, když jsem ročník šedesát jedna a do důchodu bych měl odcházet desátého dvanáctý dvacet pět, děkuji za odpověď, Jirka z Domažlic. Tady platí pravidlo minimálně odpracovat třicet pět let doby pojištění, a to za předpokladu, že se nám nezmění zákon o důchodovém pojištění. Dobře. Jsem ročník sedmdesát dva, mám tři děti, kdy půjdu do důchodu? To je typická otázka, těch tady je spousta, zkusíme tento případ alespoň odpovědět. Pokud se nám nezmění zákon a nebude nějakým způsobem změněna doba odchodu do důchodu, tak odcházíte v šedesáti sedmi letech. Naším hostem byla v dnešní poradně Irena Tolarová z Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň – město. Teď jsme slyšeli krátký sestřih, jinak celý záznam si můžete přehrát na našich internetových stránkách plzeň tečka rozhlas tečka cé zet v audio archivu iradio.Máte rádi příběhy? Notabene ty se šťastným koncem? Tak se pohodlně usaďte, budeme vám vyprávět. Na začátku byla bouračka, dětský pláč, na konci šťastné shledání. Několik měsíců pátrala paní Blanka po ženě, která ji a dceru s vnoučaty vytáhla po těžké autonehodě z automobilu a včera se poprvé setkaly a my byli u toho. Až dozpívá Verona, povím vám víc. Do tvý řeky zvolna vplouvám, do hlubin mě táhne proud, ve tvým nitru brázdím tmou. Do nejvyšších výšin stoupám, na tělo se lepí mráz, černý nebe spálí nás. Vůni tvých slov váhou nezměřím, krví v žilách proudí, já jí nevěřím. Dlouhou prázdnou tmou, pouhou láskou tvou, osvítíš můj stín, mou tvář. Dlouhou prázdnou tmou, pouhou láskou tvou, procítíš můj splín, můj pláč. Nocí se ti do snů vloupám, niterního království, v koutu duše můžem spát. Ranní rosu ve vlasech houpám, pramen touhy nechám vřít, ze svých dlaní zkouším pít. Vůni tvých slov váhou nezměřím, krví v žilách proudí, snad jim uvěřím. Dlouhou prázdnou tmou, pouhou láskou tvou, osvítíš můj stín, mou tvář. Dlouhou prázdnou tmou, pouhou láskou tvou, procítíš můj splín, můj pláč. Dlouhou prázdnou tmou, pouhou láskou tvou, osvítíš můj stín, mou tvář. Dlouhou prázdnou tmou, pouhou láskou tvou, procítíš můj splín, můj pláč. Z auta obráceného na střechu stoupal dým, zevnitř se ozýval dětský pláč. Na předních sedadlech ležely dvě ženy a dveře nešly otevřít. Tak tohle utkvělo v paměti Martině Andrlíkové, která nakonec za pomocí dalšího řidiče vězněné lidi z auta vytáhla. Už se ale nedozvěděla, jak to s nimi dopadlo. O své zachránkyni nevěděly nic ani ženy z rozbitého automobilu, i když se ji snažily najít. Nakonec pomohla náhoda, včera se ženy potkaly v Kolovči u Domažlic, kde paní Andrlíková bydlí. Přijedou z Liberce, no. Martina Andrlíková chystá pohoštění. Vy jste trošku nervózní? Jsem, jsem nervózní, nevím, protože nikdy jsem v takový situaci nebyla, vlastně ty lidi neznám. A co vás zajímá? Co byste se jich chtěla zeptat? Já ani nevím, opravdu. Kristýna, dcera. Já jsem ráda, že jsou hlavně v pořádku, jsem ráda, že za náma jedou, že je uvidíme. Auto s libereckou značkou přijíždí. Oni mají taky pejska! Dobrý den, ahoj. Vy jste se rozplakala úplně. Ahoj, ahoj. No. Řekni, já jsem Eminka, Elinka. Vašíku, pojďte. Jak jste objevili paní Andrlíkovou vůbec, Moniko? Já jsem slyšela rozhovor na základě tý ceny a díky tomu se to nečekaně povedlo po tý dlouhý době. Já jsem se odpoutala sama, vylezla jsem sama, ano, tak já jsem se i sama odpoutala a Vašek mi říkal, že se odpoutal sám. Ne, tam vlez ten pán do toho auta. To je zajímavé, teprve teď se paní Blanka dozvídá, jak to vlastně bylo. Právě jsem se ptala, jak jsem se dostala z auta já, to nevím. Já jsem se spíš bála jestli… a ten v tý nemocnici mi řekl, že má takovou maličkou… no měla i ty vlásky… To se poslouchá dost špatně, že jo? Ano, protože děti si vůbec nic nepamatovaly, když jsem za nima přijela do nemocnice, tak řekly, babička měla nehodu. Matka dětí Monika Pojeková, ta u nehody nebyla, tak sleduje napjatě, co se odehrálo. Když se povídalo, že děti brečely, tak, no tak asi něco bylo, já jsem byla spíš v šoku. Mně fakt vadí, jak ty lidi jsou sobecký, protože já jsem začala řvát, jsou tam děti, pojďte mi někdo pomoct a pak vlastně ten pán, já vím, že měl brejličky, takže mi pomohl vyrvat přední dveře, ty zadní nešly vůbec. Ženy teď zůstávají v altánku, zabrané do hovoru, znovu a znovu tu situaci rozebírají a také přemýšlejí nad tím, proč tolik řidičů jenom zpomalilo, udělalo si fotografii a pokračovalo dál. Z Kolovče na Domažlicku Lubomír Smotana, Český rozhlas. Je to tvá vina, ty jsi příčina svýho smutnění. Chápej, má milá, ty jsi svítila, já měl zatmění. To se někdy tak stává vítězkám zvyklejch na stupních stát, že se začnou těch, co jim netleskaj, bát. To se někdy tak stává ješitám, co jsou zvyklí jen brát. Já z klidu tě krásně rozkmitám rád, rád. Říkáš, jak jsem tě zkoupal a žes byla hloupá a nemáš chuť žít, že ti po srdci čmárám, že je po mně spára. Že jen jsem tě houpal a tep že ti stoupá tím, jak mě chceš mít. Však pod tím vším pýcha, už chystá se dýchat a snít. Je to tvá vina, ty jsi příčina svýho smutnění. Chápej, má milá, ty jsi svítila, já měl zatmění. To, co stalo se nejde odestát, nejspíš to bude tím, že já sejmu tvůj vzácnej majestát, vím. Říkáš, jak jsem tě zkoupal a žes byla hloupá a nemáš chuť žít. Že ti po srdci čmárám, že je po mě spára. Že jen jsem tě houpal a tep že ti stoupá tím, jak mě chceš mít. Však pod tím vším pýcha, už chystá se dýchat a snít. Úřad regionální rady regionálního operačního programu severozápad nabírá nové zaměstnance, touto informací Kateřina Šmídová otevře další odpolední zprávy, pak už dnešní Humoriáda. Do šestnácté hodiny písnička Poetry in Motion. Český rozhlas Plzeň, písničky, které jinde neslyšíte. Šestnáct hodin. Český rozhlas Plzeň, zprávy. Úřad regionálního operačního programu severozápad se rozšiřuje o patnáct zaměstnanců. Do Plzně přijely desítky odborníků na urgentní medicínu. Zítra bude polojasno až oblačno, ojediněle přeháňky nebo bouřky a teploty do čtyřiadvaceti stupňů. Hezké odpoledne vám přeje Kateřina Šmídová. Nové zaměstnance nabírá úřad regionální rady a regionálního operačního programu severozápad. Zpracovává totiž projekty končícího programového období a musí zároveň pracovat na přípravách nového. Nynějších sedmdesát devět zaměstnanců doplní postupně od října dalších patnáct, navýšení pokryje rezerva z rozpočtu úřadu. Úředníci budou mít na starosti například přípravu manuálu pro žadatele, kromě toho úřad potřebuje i specialisty, kteří budou schopni pomoci s množstvím odvolání, které podávají žadatelé v případě udělení sankcí. V Plzni dnes začal třetí ročník Plzeňských dnů urgentní medicíny, do Parkhotelu na Borech přijeli specialisté z celé České republiky a ze Slovenska a po dva dny se budou zabývat nejrůznějšími tématy, která urgentní medicína má. Některá z nich vypočítává mluvčí zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje Václav Ondra. Traumatologie, hromadná neštěstí, plicní problematika, dětská problematika, dále novinky u zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje a dále psychologie a vzdělávání. Senát by měl vyzvat orgány Evropské unie, aby se zabývaly projevy antisemitismu, myslí si to účastníci shromáždění Proti antisemitismu, ty se sešli v sídle horní komory, shromáždění tak mimo jiné reagovali na vlnu protižidovských nálad v souvislosti s pozastaveným konfliktem mezi Izraelem a radikálním libanonským hnutím Hamás. Fotbalisté Sparty zahájili účinkování v hlavní skupině Sparty na hřišti Neapole. Bude to specifické pro Kamila Vacka, záložníka, který působil v dresu romského klubu. Právě to pomohlo při klubové soutěži v Itálii. Věřím tomu, že co teď mám ty zprávy, že i na tenhle zápas by mělo přijít víc lidí, protože fakt ta atmosféra kolem Neapole je hodně vyhrocená, protože oni na to nejsou zvyklí, aby tyto zápasy ztráceli. Teď tam jsou pod hodně velkým tlakem, takže z tohodle důvodu nás čeká ještě těžší zápas, než to mohlo být. Počasí. V noci bude polojasno, k ránu ojediněle zataženo nízkou oblačnosti nebo mlhy a teploty čtrnáct až jedenáct stupňů. Zítra pak čekejte zpočátku polojasno až oblačno, během dne přibývání oblačnosti a později ojediněle přeháňky nebo bouřky. Nejvyšší teploty jedenadvacet až čtyřiadvacet stupňů, na horách do dvaceti stupňů. Foukat bude slabý jižní až jihozápadní vítr. Rozptylové podmínky budou k ránu mírně nepříznivé, během dne dobré a biozátěž na stupni jedna, tedy mírná. Český rozhlas Plzeň, rádio vašeho kraje. Zelená vlna, doprava aktuálně. Pozor dejte na zas… za Spáleným Poříčím, probíhá tam vyprošťování nákladního auta, na místě je i jeřáb a komunikace je obousměrně neprůjezdná, dbejte tam proto tedy pokynů policistů a dopravního značení. V Plzni v Zábělské ulici srazilo nákladní auto chodce, zasahují tam záchranáři a policisté usměrňují provoz, dejte tam také velký pozor, projíždějte opatrně. Zelená vlna, zavolejte i vy osm set dvanáct dvacet dvanáct. Humoriáda. Hezké odpoledne Vám všem a dobrou náladu dopředu přeje Patrik Rozehnal. Vtipy, scénky, šprýmy, historky, skutečné i přikrášlené, otázky z komedií a zábavných programů, to je náplň toho našeho pořadu. Pro mě jako moderátora jsou jasné dvě věci, tedy to, kdo přijde jako host a že na to máme padesát šest minut. O tom ostatním už rozhodnete jenom a jenom vy, jak na to vám za chvíli řekneme s Pavlem Novým, kterého zdravím. Dobré odpoledne vám všem. Pavle, kdo byl nebo je u vás v rodině největší šprýmař, jste to vy nebo někdo jiný? Můj brácha je výborný vypravěč různých historek a dovede některý věci, má dokonce, jak se říká, hlášky, který vymyslel on, takže já znám dokonce člověka, který vymýšlí hlášky, například jednou udělal velký přestupek na Strakonický a ten polda, co ho přišel zkasírovat, přijel na motorce a byl takovej jako, že ho to hodně pohoršilo, a docela se rozčiloval a brácha ho nechal chvíli a pak povídá, člověče, někdo řve jako kráva, ale jakej vy jste kliďas. Humoriáda. Znám to tajemství a říkám jen, co se proslýchá. Má něco s jedním pánem, proč bych to já musel zrovna krejt. Má něco s jedním pánem, tak nebuď blázen a nech ji bejt. Já si myslím svý a zažil víc těhlech nesnází, ví se o tom, ví, kam večer prý odchází, má něco s jedním pánem, proč bych to já zrovna neměl říct. Má něco s jedním pánem, snad nedej pán bůh, není jich víc. Já si myslím svý a zažil víc těhlech nesnází, ví se o tom, ví, kam večer tvý děvče odchází, má něco s jedním pánem, proč bych to já zrovna neměl říct. Má něco s jedním pánem, snad nedej pán bůh, nás není víc. Humoriádu posloucháte a dnes s Pavlem Novým, tohle byla muzika, teď mluvené slovo, a hlavně informace o tom, koho vybereme na začátek. Tak koho? No dneska bych navrhoval smutného muže. No. Kdyby to bylo možný Felix Holzmann, vždyť ho všichni známe už podle toho zná… podle toho jména, ale my v dětství a v mládí jsme ho znali jako smutný muž, vůbec se neříkalo nikde, jak se jmenuje. A proč se to tak říkalo? Já nevím, ale byl to smutný muž, on tak vždycky mluvil. Snad smutek nevzbudí u našich posluchačů, naopak smích. Máme tu scénku s Františkem Budínem. Geniální. Vy vypadáte dost informovaně, já potřebuju nějakou informaci. Počkejte, promiňte, já vám teď nemohu dávat žádné informace, tady se natáčí pořad. Já vím, já jenom. Cože, cože se to natáčí, říkáte? Pořad se tu natáčí. Aha, tak já si to tady napíšu, tak říkáte, že se tu pořád natáčí. Podívejte se, ne pořád, ale pořad, rozhlasový pořad. Aha, rozhlasový pořad, a to je prosím vás rozhlasovej pořad do rozhlasu? Ano, ano, do rozhlasu, to jako tady nemůžete rušit. Ne, to já nebudu rušit, samozřejmě, to já nebudu, to se nebojte, vím přeci, že když se tady teď něco natáčí, tak tady nemůžu rušit, to je samozřejmý, mám přece rozum, to je samozřejmý, já si to jenom rychle napíšu a hned to bude, to je hned, já si to jenom takhle rychle napíšu. Prosím vás, ale dělejte rychle. Jo rychle, to bude hned, jen se nebojte, to bude hned, já zase když píšu, tak píšu rychle, nebojte. No tak někdy samozřejmě píšu pomalu no, ale ovšem, když vím, že to kvaltuje, že to potřebuje narychlo nebo tak nějak, tak to já pak píšu rychle, nebojte se, to já píšu jak namydlenej, to se nebojte. Prosím vás, tak už si to konečně napište. Vždyť už to píšu, vidíte, že už si to píšu, už to bude hned, takže dneska máme dneska, to se nebojte, víte, že vy jste tak trochu podobnej mojí manželce, až na ten knír ovšem. No dovolte, já přece žádný knír nemám. Vy ne, ale moje manželka. Prosím vás, podívejte se, tady běží program. Jo, vždyť vidíte, že už to píšu, už to bude, už to bude, tak dneska máme prvního dubna devatenáct set šedesát pět, vidíte, už to bude, už to bude, to je hned, jak ten čas letí, už zase prvníhodubna, ještě nedávno byly Vánoce a už je zase prvního dubna, to to letí. Prosím vás, dělejte, vždyť vidíte, že tady probíhá program. No vidíte, už jenom závěr a už to bude, už to bude, no tak teďko máme, kolik to máme? Dvacet hodin třicet, dvacet hodin třicet a ten pořad se jmenuje, jak se jmenuje ten pořad, prosím vás? Co s načatým večerem. Co říkáte? Co s načatým večerem. No tak já nevím, asi půjdu ještě někam na pivo nebo co. Podívejte se, to není otázka, to je název dnešního rozhlasového pořadu: Co s načatým večerem. Jo to je název, aha, já jsem myslel, že se mě na to ptáte, jo to je název, už rozumím, Co s načatým večerem a vaše jméno prosím, kdybyste mi laskavě řekl. To snad je jedno. No tak je to jedno, tak mi ho jen řekněte. Budín František. Budín František, a teď kdybyste se mi ještě, pane Františku, tady podepsal, prosím vás. Na co to chcete? Tady na ten papír, kdybyste se mi podepsal. Ale já myslím, na co chcete můj podpis? Co si to tady jako píšete? Ale jo já si tady píšu takové alibi. Alibi, jaké alibi? No alibi, alibi, to je takové alibi, jak bych vám řekl, to je alibi, když třeba potřebujete dokázat, jestli jste byl nebo nebyl tam, kde jste byl, tak abyste nebyl podezřelej, že byste byl někde, kde jste nebyl, tak právě musíte dokázat, že jste byl tam, kde jste byl, tomu se říká alibi jaksi. Podívejte se, mně nemusíte vysvětlovat, co je to alibi, to já přece vím, nebo si myslíte, že jsem hloupej nebo co. Ne to zrovna ne. Třeba se pletu no, člověk neví. Humoriáda. Bavili jsme se oba upřímně, doufám, že i vy, Pavel Nový dokonce napovídal některá slova, zná to asi velmi dobře a nazpaměť. To byl náš oblíbenec, když jsme byli malí, zaprvé jsme poslouchali každou sobotu, to uváděl Jiří Štuchal, Zákruta byla součástí toho a byl tam, to byl slovenskej pořad. On měl Šťastnou cestu, Štuchal. Ano a byla tam Zákruta, takovýhle scénky tam byly, já nevím, ještě všelijaký povídání a taky kde co.Malý bez fronty a podobně. A s Felixem Holzmannem potkal jste se někdy? Ne nikdy. Ani nebyl na představení nebo jenom z rozhlasu? Já ho znám jenom z rozhlasu nebo z televize, znám ty jeho… když on něco dělal, když jsme absolvovali jeho scénku, tak pak ve škole se vzpomínalo, jak to bylo, napodobovali jsme to… geniálně postavený, ty blbosti, on to měl tak dokonale vybudovaný, on si to všechno vymejšlel sám, on pak žil na starý kolena v NDR. Protože si vzal ženu Němku, že jo, tak se odstěhovali. On tam jezdil hodně do Ein Kessel Špuntes. Co jsem to říkal? Jo vo tej paní Novákový. Já jsem vám stál včera tady před kostelem a najednou vám koukám, takhle kolem rohu přišla paní Nováková s kočárkem, strkala kočárek, a já povídám, copak, paní Nováková, máte zase rodinku, přírůstek zas? A ona vám povídá, ale to ne, ale představte si, náš táta vám dělal takovou omlazovací kůru a oni ho tam nějak zfušovali nebo co a on omlád moc, víte, scvrk se, tak ho zase vezeme v kočárku. To je legrace, co? To bych potřeboval takovou omlazovací kůru, abych se scvrk a vozili mě v kočárku, to si nepamatujeme, ale to muselo bejt krásný období. Pavle, taky vám někdy někdo rušil představení? No jednou, to snad tady tomu ani nebudu dělat reklamu, protože jednou málem se u nás nedohrála Prodaná nevěsta, ale to byla taková darebačina a ten chlapec, já mu nechci dělat reklamu, dostal za to ode mě pěstí. Ajaj, takže už šel do divadla se záměrem? Ano, už to bylo trošku připravený na nás, no a jeho tatínek řek: dobře mu tak hajzlovi. No, program v dnešní době může rušit ne divák, ale třeba i přístroje. Ano, mobily a tak, ale znali jsme také rušičky, Rádio Svobodná Evropa. Ale v divadle že jste znali rušičky? Ne, v divadle rušičky jsme neměli, ale takový programy jo, paní, tak si to dotelefonujte, vraťte to, hrajou tady třeba něco důležitýho. Jo, takže reaguješ? Ano, když je to volný představení, tak to jde, ale když je to neodbytný, ten člověk musí být na ten telefon a některý lidi rovnou telefonujou, hele, já ti zavolám ještě za chvíli, já jsem teďka v divadle a voni tady, cože, jo jo, no, takže já se ti ozvu, čau. Takže člověk kouká jako blázen. A v rušení programu může být třeba i tenhle smích, dokáže se někdo zasmát tak, že vás to rozptýlí? Rozptýlí, ale pobaví. Jednou jsme hráli v příbramským divadle, jsem tam byl podruhý v angažmá, tak jsme tam hráli hru, která se jmenovala, já si vzpomenu časem, ano, Benátská vdovička, a já tam hrál takovýho Němce přiblblýho, co můžu já jinýho hrát, který chodil furt s rodokmenem, tak já jsem si nechal udělat rodokmen a takovou mapu, jak byly ve škole na těch plackách, a to jsem vždycky rozbalil, takže mě vidět nebylo, ukazoval jsem to a tam byl namalovanej ten rodokmen a vždycky jsem přišel, tak jsem vždycky přišel víc zdevastovanej, takže na konci toho představení jsem měl úplně potrhanej kostým, takže vždycky se mi sypaly věci a kravál, tam byli rekvizitáři, dělali tam binec a vždycky jedna paní, já si pamatuju, jednou se to nějak dařilo a skutečně jsem tam hodně improvizoval a paní v první brázdě nadskočila a za ní se složila ta sedačka a ona zmizela, tak jsem se lek a šel se podívat na tu forbínu, kam zmizela, ona vylezla a mně tak jako na půl hlase říkala, já jsem se počůrala, a teď vidím ty lidi, jak se dívali a nevěděli, co říkala, a já říkám, co jste říkala? Ona se otočila a na celý to divadlo, na plný pecky řekla, já jsem se počůrala. Pět minut jsme nehráli vůbec, to nešlo. Já jsem nemoh, lidi nemohli, to jsme nevěděli vůbec, jak z toho ven, já jsem nakonec udělal dva kroky zpátky v tý hře, pokračovalo se, paní se mi rozesmála znova, tak znova a na třetí pokus se to pak povedlo. Humoriáda, hodina plná humoru na vaše přání. Hrej mně dál, než se vyprázdní sál, než se přiblíží půlnoc, hrej dál, hrej dál. Hrej tu mou, budu tančit a zpívat, hrej dál, hrej dál. Hrej, ať slyším její tóny hrát, ránem znít, až mě slunce bude vítat, můžem jít. Hrej tu mou, budu tančit a zpívat, hrej dál, hrej dál. Hrej, ať slyším její tóny hrát, ránem znít, až mě slunce bude vítat, můžem jít, hrej mně dál, než se vyprázdní sál, než se přiblíží půlnoc, hrej dál, hrej dál. Hrej tu mou, budu tančit a zpívat, hrej dál, hrej dál. Humoriáda pokračuje s vaší účastí už brzy, ale teď je zase na Pavlu Novém, aby vybral něco z archivu, protože jsme vyčerpali Felixe Holzmanna, Ota Jirák zatím prostor od vás nedostal, kdo ho dostane teď, z čeho vybereme? No, z čeho můžeme vybírat? Můžeme vybírat z Oty Jiráka a ze spousta dalších jmen, mám zase číst? Tak mě tak jenom zkoušíte, že? Nezkouším. Mě by zajímalo, co je v nabídce? Co je v nabídce, Karel Franta, Vlastimil Brodský, Homolkovi, Jiří Bartoška. Homolkovi? To je fenomén přece. To je fenomén. Takže sázíme na to, že zaujme i naše posluchače. Já si myslím, že ano. Takže Homolka a Tobolka výměna pokojů třeba. No, výborná scénka. A prosím vás, my tady máme takovou nepříjemnou věc, taková nepříjemná věc se nám stala, my jsme dvě rodiny, vůbec se neznáme, vidíme se poprvé a máme jeden pokoj a teď tu máme bydlet no, my jsme vůbec nevěděli, že bysme měli hlásit nějaký požadavky, my je neznáme, oni nás neznaj, děti jsou tady. Dovolíte, paní Burdová, prosím vás, tak vy jste jedna rodina dohromady, že? Ano, to jsme, ano. A máte dva pokoje a jste jedna rodina? A my jsme dvě cizí rodiny. A o co vám jde? A máme jeden pokoj dohromady. Ano, dvě cizí, no a to mi ještě… no dvě cizí, jeden pokoj, dejte pokoj, no viďte paní, my jsme mysleli, že byste to nějak tak jako. Jo, já už tomu jako rozumím, to je úplně jasný, oni jsou dvě rodiny a mají jeden pokoj, a oni by chtěli to prohandlovat za ty naše dva pokoje. Ano, ano, už tomu rozumím. Ne, jakej… ale přece byste nechtěli, abychom tam byli namačkaný jak v ratyni, víte, co nás to stálo peněz. Ale podívejte se, my, když jedeme jednou na rekreaci, tak snad máme možnost bydlet extra, tak snad. Ale pane Homolka, prosím vás, vžijte se trochu do naší situace, vždyť my jsme tady s Bohouškem, to máme jako svatební cestu a stálo to tolik peněz. A my jsme si to ale taky platili. Ale počkejte, paní Homolková, za takový peníze, a ještě nebudeme sami nebo co. Jo to nejsou vaše děti? To jsou naše děti. My právě máme taky takový děti a nechtěli jsme bejt u babičky. Prosím vás, tak si to s náma vyměňte, buďte uznalí. Mně tady něco neštymuje, jste na svatební cestě, nebo máte děti? No, no, no, ano, jo, ne, tady s Bohouškem nemáme ještě žádný děti, to jsou naše děti z předešlých manželství, holčička je moje a chlapeček, no jsou naše, obě jsou naše. Předešlý děti, no a teď jsme na svatební cestě, no. A to vás ještě baví jezdit na svatební cestu? Podívejte se, když už… Víte, kam já bych jel? Na jih. Tak co, přátelé, jak jste se dohodli? Zatím jsme, pane vedoucí, u moře. Já nemyslím u moře, já myslím, já myslím naše, naše rybníky, tam je krásně, Písecký, u Písku, já jsem tam vocaď, byli jste někdy takhle u Písku? Ne, já ne. Ježíš, to je škoda, to máte co litovat, to vám je taková krása, když třeba jdete. Ježišmarjá, pojďte mluvit k věci. Když třeba jdete okolo rybníku, to je taková krása. Babi. Ten opar nad tím ráno, opar, ježíš, to je krása. Kdybyste to znali. Prosím tě. Já jsem nemyslel Písecký, já jsem myslel Třeboňský. No, ale prosím tě Třeboňský. Znáte Třeboňský? Ne, taky neznám, my tam nejezdíme. No to jste neviděl, tam je přeci tak krásně, no podívejte se třeba ten Bezdrev, ano, Bezdrev, to je tak obrovskej rybník, a tam už vidíte vlastně… počkej, každej myslí móře, a ještě vlastně nezná ani Čechy naše. Vždyť vy jste taky takovej trouba. A heleďte, já jsem taky teprv prvně na horách, no to je pravda a vy, vy si myslíte, heleďte, vy byste s námi chtěli vyměnit kvartýr, ale na svatební cestě z vás není nikdo. No počkejte, na svatební cestě, no ale my už jsme měli svatební cestu, tak jsme žádnou neměli, protože tenkrát můj manžel, manžel měl přesčasový hodiny, pane. No, starej Borůvka ještě tenkrát mě připravil o tři hodiny. Jak to, o čtyry. Ne, o tři. Ale ne. Přece si pamatuju, Ludvo, o čtyry hodiny to bylo. Ale teď už teda nevím. Ale já si to přeci pamatuju, ale babi, vím o kolik, tyhle věci si pamatuju, ale dědo, nehádejte se. My se nehádáme, já jenom o tom mluvím, já se vůbec nehádám, proč já bych se hádala, ale vemte si ty dětičky, my jsme byli na svatební cestě a vy mně tady budete upírat tři nebo čtyři hodiny, ne, já to vím, že to byly čtyři hodiny. Prosím vás přestaňte mi blbnout hlavu, tři hodiny, čtyři hodiny. Řekni, co to tady na nás povídáte, pane, my od vás něco chceme? Vy od nás něco chcete! No jasně. No, ale a já bych mohl říkat takový nesmysly pořád. Kruci. Humoriáda. Česká rodina Homolkovi ve slavném filmu pana Papouška, Homolka a Tobolka, třetí pokračování, to už bylo barevné, na horách, výměna pokojů. Jak se to líbilo Pavlovi? Ano, Bezdrev je fakt velkej rybník. Voni všichni k móři, k moři a Bezdrev je taky velkej rybník. Tam je krásně. Pavle, s někým z těch, kdo hráli Homolkových, tak pracovně jste se sešli s Helenou Růžičkovou. Já si pamatuju, když byla vlastně po své taneční kariéře osvětlovačka v příbramským divadle. Osvětlovala vás?Ne, mě ne, já byl student gymnázia tehdy Středně všeobecně vzdělávací školy, tehdy se to tak jmenovalo, a chodil jsem do divadla a tam Helena byla, protože já ji znám ještě jako štíhlou relativně. Osvětlovačku? Ano, osvětlovačku, a krásně vždycky tancovala, ona měla báječný pohyby rukou kromě jiného. No a potom vlezla i na to jeviště v Příbrami? Ano, to teď já nevím, to nevím, jestli tam hrála v divadle, ale pak se prosadila, ona byla vždycky hubatá a vlastně hrála, ze začátku hrála hlavně sama sebe, oni jí nikdy nedali, jak bych to řekl, žádnou charakterní roli, ale v těch komediantskejch, třeba Pane vy jste vdova, no to je něco úžasnýho, ještě s Menšíkem, to se dějou takový věci, to opravdu je neuvěřitelný, a v těch Homolkách taky, tam když pak má takovou tu plačtivost, to je blízko k charakteru, to je opravdu velkej výkon. Říká Pavel Nový. Co řeknete vy, když proti Homolkům dám Vlastimila Brodského spolu s ostatními kolegy třeba v ukázce z bakalářské povídky? Je to na vás. Homolkovi dostávají áčko, Vlastimil Brodský béčko, ještě na začátku textové zprávy humor, po mezeře to správné písmeno, koho chcete slyšet. Brodský nemůže mít jiný písmeno než béčko.Áčko nemáme pro Homolky, proto máme áčko. Devět set sedum sedumdesát sedum nula čtyry pro tyto esemesky a pro toho, kdo rád volá, tak už dobře známé číslo sedum set třicet jedna osum set devět set a teď, v čom seš. Humoriáda, hodina plná humoru na vaše přání. 

Beranidlo

Sbírka rozhlasových inzerátů byla vedlejším produktem mé snahy proniknout do struktury rozhlasového vysílání. Zkoumal jsem kanály, kterými mohou posluchači do éteru běžně vstupovat. Během rešerší jsem narazil na inzerát, v němž se volající pokoušel prodat beranidlo na zatloukání kůlů. Všiml jsem si, že jeho pokus nebyl ojedinělý, a dohledal jsem další telefonáty, ve kterých inzerent popis nabízeného zařízení postupně upravoval a zpřesňoval. 

Archiv vysílání ČRo Hradec Králové

Materiál nalezen a sebrán v roce 2009. 

Dosud nepublikováno.

Popis obrazu

Z románu Mapa a území od Michela Houellebecqa jsem vypsal pasáže popisující obraz, který hlavní postava knihy nikdy nedokončí. Oslovil jsem tehdejšího spolužáka z AVU, malíře Martina Herolda, aby obraz podle popisů namaloval. Žáci 5. A ZŠ Karla Čapka v Praze měli poté za úkol v rámci hodiny Českého jazyka obraz popsat. Obraz společně s popisy jsem vystavil v Galerii 207. 

Popis obrazu

12. – 15. 3. 2012, Galerie 207, VŠUP, Praha

Ještě dříve, než jsem znal pojem ekfráze a věděl, co znamená, jsem vyhledával v médiích publikované popisy uměleckých děl. Přišlo mi, že často velmi přesně vystihují propast mezi vizuálními umělci a jejich okolím. Později jsem tyto nalezené texty, inspirován Jiřím Skálou, začal umisťovat na blog s názvem Popis obrazu. 

Blog fungoval jen krátce, ale když jsem v roce 2012 připravoval výstavu pro Galerii 207 na VŠUP, rozhodl jsem se navázat na své tehdejší aktivity a ověřit své uvažování výstavním projektem.

Na výstavě byl kromě obrazu a popisů žáků i plakát s fotografií, na které před malířským stojanem držím v ruce kus inteligentní plastelíny, tedy hmoty, která v běžných podmínkách neustále mění svůj tvar. Chtěl jsem tím vizuálně zdůraznit, že výše popsaný proces lze donekonečna opakovat. 

Veřejná nahrávka

Text byl podkladem pro scénické čtení, v němž bývalá rozhlasová hlasatelka přednáší o vývoji systému, který má v budoucnosti nahradit její práci. Část textu byla namluvena právě tímto počítačovým softwarem. 

Účinkovali: Šárka Skaláková, TTS systém Eliška 

Technická spolupráce: Pavel Havrda

Dramaturgické a kurátorské zajištění: Jan Horák, Mariana Serranová, Jiří Havlíček 

Performance proběhla ve spolupráci s Are. 

7. 1. 2016, Studio Hrdinů, Praha

Do poslední chvíle jsem přesně nevěděl, jak bude performance ve Studiu Hrdinů vypadat. Pracoval jsem s několika koncepty, a proto jsem zvolil velmi otevřený název. Dnes bych asi volil něco výstižnějšího. V podstatě jde totiž o přednášku o vývoji počítačové syntézy z textu na řeč. Jako interpretku jsem zvolil bývalou rozhlasovou hlasatelku a redaktorku Šárku Skalákovou, se kterou jsem už dříve spolupracoval. Pamatuji si, že bylo poměrně obtížné přesvědčit ji o smyslu celé věci, ale stále dokola jsem jí opakoval, že mi připadá velmi silné vyslechnout si přednášku o vývoji systému, který má ve své podstatě za úkol nahradit živého mluvčího. Z rutinní práce se stal testament její profese, který byl umocněn tím, že sama nedávno předtím přišla o místo v Českém rozhlase. Jedním z důvodů jejího propuštění mělo být i to, že její projev byl zastaralý a neodpovídal tehdejším nárokům. 

Přednáška je přerušena asi dvaceti vstupy, ve kterých hlasový syntezátor čte čím dál komplexnější text, který připomíná dadaistickou nebo experimentální poezii. Jedná se převážně o sémanticky nepředvídatelné texty, na kterých se testuje schopnost systému správně vyhodnotit výslovnost daných slov a vět, respektive schopnost posluchačů jim porozumět.

Šárka Skaláková se na celou akci velmi pečlivě připravovala. Nejsilnějším momentem performance bylo, když se na jednom místě přednášky přeřekla. Později se mi svěřila, že ji to moc mrzí. Uklidnil jsem ji tím, že se právě touto neplánovanou chybou pro všechny přítomné zhmotnil rozdíl mezi počítačem a živým člověkem.

Prezentovaná zvuková nahrávka pochází ze zkoušky na představení. 

Slovníkové heslo

Autor textu Tomáš Hoskovec (* 1960) je jazykovědec, pedagog a předseda Pražského lingvistického kroužku. Slovníkové heslo napsal na můj podnět v létě 2018. 

Dosud nepublikováno. 

Na jaře roku 2018 jsme do Ateliéru intermediální tvorby II na AVU pozvali lingvistu Tomáše Hoskovce, aby promluvil o paralelách mezi prací s textem a výtvarným uměním. 

Ve své přednášce letmo zmínil pozdně antický literární žánr kentón – text sestavený technikou montáže nebo mozaiky z citátů jiného literárního díla. Okamžitě to vzbudilo mou pozornost. Když jsem po přednášce žádal po Tomáši Hoskovcovi literaturu, ve níž bych se o této literární praktice dozvěděl víc, reagoval po svém a po pár dnech mi zaslal slovníkové heslo, které pro mé účely vypracoval.

Levý, pravý

Požádal jsem simultánní překladatelku, aby z češtiny do češtiny „tlumočila“ živé vysílání Českého rozhlasu Plzeň. Absencí zvukové grafiky a redukcí na jeden hlas došlo k tomu, že se všechny informace dostaly na stejnou úroveň – písňové texty, reportáže, dotazy volajících, reklamní sdělení nebo zprávy. 

Účinkovala: Marta Nedvědická

Performance byla součástí eventu 555 – doprovodné akce finalistů CJCH.

18. 9. 2014, náměstí Míru a budova ČRo v Plzni

Když jsem byl v roce 2014 ve finále Ceny Jindřicha Chalupeckého, očekávalo se od nás, že v jednom z vybraných měst provedeme akci ve veřejném prostoru. Zvolil jsem bez váhání Plzeň, protože jsem zde strávil několik let a město do velké míry předurčilo moji další cestu. Oslovil jsem simultánní překladatelku Martu Nedvědickou a na náměstí Míru před historickou budovu místního rozhlasu jsem nechal dovézt reproduktory a kabinu pro překladatele. Překladatelku jsem do ní usadil a požádal ji, aby tlumočila živé vysílání Českého rozhlasu Plzeň. Nikoliv z češtiny do angličtiny, jak je zvyklá, ale z češtiny do češtiny. Mnohé se v překladu ztratilo, ale zároveň se vyjevilo něco, co jinak zůstává skryté za různou technickou úrovní, hlasovými projevy a hudební grafikou. 

Přednáška (Narušená komunikační schopnost)

Bývalá rozhlasová hlasatelka Šárka Skaláková reprezentuje rozhlasový projev typický pro polovinu osmdesátých let, tedy období, kdy se po hlasatelích vyžadovala tzv. hyperkorektní výslovnost. Této hlasatelce byl předložen text, který popisuje druhy řečových poruch v mluvené češtině. Video zaznamenává její přípravy na interpretaci textu. 

Účinkovala: Šárka Skaláková

Natočeno v lednu 2014, studio ČRo v Praze.

Umění a stín

Kurátoři: Edith Jeřábková, Dominik Lang

6. 2. – 23. 3. 2014, České centrum Praha

Hlasatelku Šárku Skalákovou jsem původně požádal o participaci na projektu Jazykolam (2014), který se ale nakonec vyvinul jinak a já už jsem pro ni neměl uplatnění. Přišlo mi líto rušit domluvenou spolupráci, a tak jsem sáhl k rychlému a vlastně banálnímu nápadu. Měl jsem představu statického záběru na hlasatelku sedící v rozhlasovém studiu, která hyperkorektně čte text o veškerých vadách řeči, jež se v češtině vyskytují. 

Přednáška je kompilací článků, které jsem k tématu dohledal na internetu. Finální text jsem ale nestihl poslat v předstihu a donesl jej až v den natáčení. Nevědomky jsem tak Šárce Skalákové zamezil, aby si vše dopředu připravila. Začala si text polohlasem pročítat, dělat intonační značky a další interpretační poznámky a mně v tu chvíli došlo, že přípravy jsou ve skutečnosti tím, co mám točit. Daleko lépe totiž vystihují podstatu její profese. Zeptal jsem se, jestli mohu její přípravy zaznamenat. Souhlasila. Zapnul jsem kameru a nechal Šárku Skalákovou pokračovat v práci.