HUDBA

Hudba v lidovém divadle sloužila jako prostředek ke sblížení herců a diváků. Společné zpívání známých písní, jako byly například vánoční koledy, aktivně zapojovalo publikum do dění na jevišti. Písně v lidových hrách rozšiřovaly děj, ale také poskytovaly emocionální a tematické propojení s příběhem. Také se v představeních používala hudba k rytmizaci a strukturování představení. Pomáhala udržovat tempo a dynamiku, určovala začátek a konec scén a signalizovala změnu prostředí.

V inscenaci Truchlivá veselohra o světci Petru bylo zvoleno střídání dvou rozdílných hudebních stylů. Liturgické scény vycházející z biblických příběhů byly podkresleny autorskými liturgickými písněmi. Tyto skladby stylisticky vycházely z duchovní hudby, charakterizovaly je složitější hudební kompozice a pomalejší, lyričtější tempo, což dodávalo scénám důstojnost a hloubku. Naopak lidové scény inspirované příběhy Boženy Němcové byly hudebně podpořeny autorskými písněmi inspirovanými lidovými melodiemi nebo přímo převzatými z lidového repertoáru. Tyto skladby byly kompozičně jednodušší a rytmicky energické.

Jako slova těchto písní byly využity písňové texty lidových skladeb nebo jednoduchá poezie 19. století. Porovnat si to můžeme na textech k písním, jejichž nahrávky jsou výše:

Hosana, synu Davidův

Hosana synu Davidův! Hosana!
Zpívá každý vesele,
když je Květná neděle.
Hosana synu Davidův! Hosana!

(Přechod z šestého na sedmé zastavení v Truchlivé veselohře o světci Petru, viz přiložený scénář v materiálech k projektu)

Nesu, nesu smrtku

Nesu, nesu smrtku
k zelenýmu čtvrtku,
až tu smrtku odnesu,
nové léto přinesu.

Posiluj mne, Kriste, v boji
Tělem Svým a Krví Svojí,
nepřítel ať neporuší
hříchem nesmrtelnou duši!

Svatý Petr z Říma,
nese flaši vína,
abychom se napili,
Pána Boha chválili.

Nad Golgotou anděl hlásí
okonáno dílo spásy!'
Otevřena nebes brána,

milost Boží lidstvu dána.

Svatý Petr, půjč nám klíč;
nepůjčíš-li, půjdem pryč.
Kam, kam? Za hory,
do té zlaté komory.

(Přechod z devátého na desáté zastavení v Truchlivé veselohře o světci Petru, viz přiložený scénář v materiálech k projektu)

V první písni se propojuje citace zvolání při příjezdu Krista do Jeruzaléma (Matouš 21:9) s lidovými písněmi volně inspirovaným dvojverším. Dominantou ale zůstává hlavně volání: Hosana, synu Davidův, což textu dodává primárně liturgický charakter. V druhé písni se zase kombinují texty lidových velikonočních písní z Dačic a Třebíče (Bartoš, 1898, str. 259, 261) a liturgické básně sepsané Benešem Metodem Kuldou (Kulda, 1894) Pan Ježíš v zahradě Getsemanské na hoře Olivetské pronese sloku Posiluj mne, Kriste, v boji, pak z Dílo dokonáno sloku Nad Golgotou anjel hlásí. Stejně jako předtím zde můžeme sledovat živý dialog mezi lidovým a liturgickým, tentokrát však s převahou lidového veselí a oslav.

 

Většina hudebních čísel v Actus Petri nahrazovala textové pasáže kázání. Tento přístup umožnil šíření víry prostřednictvím hudby, který byl nastolen v první scéně zmrtvýchvstání Ježíše. Zde herci ztvárňující postavy Petra a Jana dostali na pokyn Ježíše od Ducha svatého kytaru a cajon, prostřednictvím nich a zpěvu v ostatních scénách šířili Boží slovo. Instrumentálně byla hudba záměrně aktualizována do současné doby oproti předchozímu roku, přičemž se používala elektrická kytara, cajon a drobné perkuse. Žánrově se inscenace posunula směrem ke gospelu a popu, opouštějíc tradiční liturgické a lidové hudební motivy. 

V obou inscenacích se také nacházely písně určené k přechodu mezi jednotlivými zastaveními. V inscenaci Truchlivá veselohra o světci Petru tyto písně obsahově posouvaly děj nebo jej dovysvětlovaly. V inscenaci Actus Petri se zpívala jedna sloka v několika světových jazycích, což mělo znázorňovat šíření víry po celém světě.