KOSTÝMY

I přes výrazovou jednoduchost lidového divadla v něm zásadní místo zaujímal kostým. Proměnu z herce na postavu můžeme klást v případě tohoto typu tvorby právě do souvislosti s převlekem. Ten můžeme sledovat i v paradivadelních obřadních aktivitách spojených s venkovským životem, jako je např. masopust, jízda králů nebo obchůzky postav v době adventu (Mikuláš s čertem a andělem, lucky, perchty apod.). Už z těchto dodnes přežívajících tradic můžeme vidět, že kostým lidového divadla využíval snadno dostupné materiály, jako byl papír, látka, staré kusy oblečení nebo různé přírodniny (dřevo, kůra, seno a sláma, peří a kožešiny, květiny apod.). Obvyklé bylo také zabarvování obličeje za pomoci mouky nebo sazí. Podoba jednotlivých kostýmů se mohla výrazně lišit a určovala ji nejen samotná postava, ale také lokální dostupnost materiálů nebo ojedinělá tvořivost jednotlivců. Pro naše uvažování je obzvlášť důležité, že šlo o kostýmy, které vycházely zejména ze současného oblečení, nesnažily se napodobovat historickou podobu odívání doby, do které byl příběh zasazen. Základem býval dostupný soudobý oděv, který byl pak dílčím způsobem znakově doplňován. Například postavu krále dotvářela zejména papírová koruna a jednoduchý plášť, čerta kožich nošený naruby a maska přes hlavu, anděla zase křídla a čelenka s jednoduchou svatozáří. Jak tedy bylo naznačeno již dříve, velký podíl na tvorbě obrazu postavy měl také divák, který si ve své vlastní představivosti z jednoduchých náznaků dotvářel celkové působení postavy.

U obou inscenací jsme se proto rozhodli řídit třemi principy v práci s kostýmem, které tu byly naznačeny:  používání dostupných materiálů, jednoduché znaky a spoléhání na představivost diváků.

V inscenaci Truchlivá veselohra o světci Petru měla většina herců, kromě titulních postav, na sobě univerzální základ vycházející ze současné módy (bílé tričko a tmavé kalhoty), který byl u jednotlivých epizodních rolí doplněn výrazným kostýmním prvkem, jenž jednotlivé postavy od sebe jasně odlišoval. Princip vrstvení kostýmů se osvědčil možností rychlé změny výrazných detailů při častých výměnách postav.

 

Kostýmy titulních postav, čtyř herců ztvárňujících dvojice lidového a liturgického Petra a Ježíše Krista, byly po celou dobu inscenace kromě několika drobností prakticky neměnné. Dvojici titulních postav propojovala shodná barevná paleta (modro-béžová kombinace pro Petra, bílo-červená kombinace pro Ježíše Krista), ale odlišoval je rozdílný styl. U liturgických postav jsme pomocí plédů napodobovali styl oblékání podle liturgických ikonografií, zatímco u lidových postav jsme se inspirovali dobovým běžným oblečením. Tento princip jsme aplikovali i na epizodní postavy. Dále jsme při práci s barvami vycházeli z kombinací barev v ikonografiích typických pro dané náboženské postavy.

V inscenaci Actus Petri měli všichni kostýmy vycházející ze současné módy. Také zde zůstalo zachování barevné palety u hlavních postav Ježíše a Petra z minulého roku. Herci ztvárňující postavy Petra, Jana, Ježíše a Odpůrce měli na sobě opět jeden kostým po celou dobu inscenace. Ostatních šest heců mělo jednotný kostýmní základ (tmavé kalhoty), doplněný prvky, které podtrhovaly charakter postavy. V rámci inscenace byly použity tři typy kostýmů, které vizuálně odlišovaly jednotlivé skupiny v příběhu. Apoštolové byli oblečeni do kostýmů v přírodních barevných tónech a lehkých materiálech. Odpůrci, reprezentující elitu společnosti, měli formální kostýmy v šedé a fialové barevné paletě, doplněné výraznými stříbrnými reflexními prvky (dva herci měli kravaty a jedna herečka overal). Civilní postavy byly oděny do kostýmů odpovídajících jejich společenskému postavení. Když dostaly od postavy Ducha svatého část vrchního oděvu apoštolů, symbolizovalo to jejich připojení k církvi vedené Petrem. Tvůrčí tým měl rovněž na sobě základ v podobě tmavých kalhot. Svršky se proměňovaly (buď černé mikiny a tmavé brýle na roli Stráže, nebo modré tričko s holubicí na roli Ducha svatého).