Klíčovým prvkem režijních principů lidového divadla byla práce s metaforičností. Jako jeden ze základních znaků lidového divadla ji zmiňuje třeba František Černý (Černý 1968). Její smysl můžeme nacházet v praktickém důvodu: zpracovávané náměty, často vycházející z biblických příběhů, obsahují ve své fabuli velké množství postav v různé socioekonomické situaci, různorodé zázraky a množství prostředí, které lidové divadlo namísto snahy o popisný realismus řeší právě metaforicky, tedy divadelním znakem, který umožňuje snadno předvádět i složité příběhy. Zatímco barokní dvorské divadlo chtělo za pomoci složitých mašinérií diváka ohromovat efektním zobrazováním, sousedské divadlo šlo opačným směrem. Záměrně redukovalo složité obrazy na soubor několika náznaků, které ve spolupráci s divákovou představivostí dokázaly vytvořit komplexní svět. Například v kolednických hrách byly používány klobouky a hole symbolizující dramatické postavy nebo jako náznak prostoru. Metaforické využití těchto divadelních znaků, spolu s verbálním komentářem vypravěče, umožňovalo divákům snadno vstoupit do proměnlivých světů prostřednictvím své vlastní představivosti.
Takto pojaté divadlo se pro nás stalo inspirativním modelem pro současnou režijní praxi pouličního divadla. Na základě dochovaných historických materiálů jsme se snažili vyzkoušet tento způsob propojení s publikem prostřednictvím jasných a evokativních divadelních symbolů.
V první inscenaci Truchlivá veselohra o světci Petru bylo naším cílem vytvořit věrnou rekonstrukci metaforického režijního principu v lidovém divadle za multifunkčního využití běžně dostupných věcí. Například dlouhé kusy látek jsme použili ke znázornění mořských vln, kdy dva herci látku drželi na jejích koncích a pomocí různorodé manipulace docílili efektu rozbouřeného i klidného moře. Dále jsme látku využili jako náznak stolu při obrazu poslední večeře Páně – napnutou látku jsme položili na schody a herci k ní přistupovali jako k ubrusu. Prapor jsme použili nejen v čele průvodu při přechodech, ale také jako stěžeň lodi. Přední trup lodi naznačoval rozložený dvojitý žebřík položený vodorovně na zemi, nebo sloužil jako podstavec, na kterém stál v úvodním obraze herec ztvárňující sochu svatého Petra. Tímto náznakovým způsobem jsme pracovali také s architektonickými prvky.
