Zpět

REKVIZITY

Stejně jako u kostýmů v lidovém divadle, kde se vycházelo z věcí, které byly venkovskému člověku dostupné, se postupovalo i v případě rekvizit. Výše jsme již psali o různorodé práci s holí. Kromě ní se jako rekvizity používaly zejména předměty běžně dostupné ve venkovské domácnosti. Fungovaly ovšem často zástupně, takže podobně jako u kostýmů byla vyžadována imaginace obecenstva, díky níž se mohla například proměnit obyčejná dřevěná hůl v královské žezlo. Proto se také často hrálo s rekvizitami imaginárními.


V obou inscenacích jsme použili princip multifunkčního využití běžně dostupných rekvizit a jejich metaforičnosti typické pro lidové divadlo, jako byly například žebřík, vlajka, látky nebo řetězy.

V inscenaci Truchlivá veselohra o světci Petru jsme se také zaměřili na všeobecně známé předměty spojené s postavami v příběhu. Petr byl vyobrazen s atributy knihy, klíče a svatozáře. Každý herec ztvárňující apoštola měl svůj vlastní symbolický předmět při scéně poslední večeře Páně. Znak klíčů spojených se svatým Petrem byl rovněž zobrazen na praporu neseném v čele procesí, inspirovaném vlajkou Vatikánu.

V inscenaci Actus Petri jsme popkulturní odkazy promítli také v rekvizitách, například nahrazením tradičního realistického otisku těla Ježíše Krista na turínském plátně emotikonem obličeje se svatozáří.