REŽIJNÍ PRÁCE S REFERENCEMI

Další režijní princip, který jsme u obou inscenací používali, se zaměřuje na vytváření scénických obrazů inspirovaných uměním a vizuálními prvky doby, ze které dílo pochází. Tento režijní přístup umožňuje propojení historického a náboženského kontextu se současností prostřednictvím známých vizuálních a kulturních referencí, což divákům poskytuje hlubší a přístupnější divadelní zážitek.


V první inscenaci Truchlivá veselohra o světci Petru, která se režijním pojetím snažila napodobit principy lidového divadla 17. století, se proto nachází v liturgických pasážích inscenace scénické obrazy inspirované náboženskou ikonografií, například hned v úvodním scénickém obraze inscenace, kdy herec vytváří přesnou nápodobu sochy svatého Petra, nebo jde o inspiraci obrazy různých malířů znázorňujících obraz poslední večeře Páně.

Scénické obrazy v lidových pasážích (například scéna Pasačka hus nebo Pacholek pod hruškou) byly inspirovány ilustracemi Karla Ladislava Klusáčka ve sbírce Boženy Němcové Deset pohádek o svatém Petrovi. Tento přístup jsme zvolili z důvodu náhrady popkulturních odkazů tehdejší doby, o kterých nemáme dostatek informací. Tímto způsobem se zachovávala autenticita historického prostředí a zároveň bylo divákům umožněno lépe pochopit a vnímat příběh.

Ve druhé inscenaci Actus Petri, adaptující historické prvky lidového divadla do současné tvorby, se pracuje se stejným principem, avšak scénické obrazy jsou obohaceny o moderní kulturní odkazy. U liturgických pasáží (například úvodní scéna Oplakávání ukřižovaného Ježíše Krista apoštoly nebo scéna Ukřižování svatého Petra) jsme se inspirovali choreografickým pojetím scén z různých zhlédnutých verzí muzikálu Jesus Christ Superstar (Webber, Rice 2012; Webber, Rice 2021), namísto tradičních ikonografických obrazů. Současné odkazy jsou pak režijně realizovány prostřednictvím referencí převážně na populární filmy (Kristian, Babovřesky, Pulp FictionSesame Street, …). Tento přístup zajišťuje, že dnešní diváci mohou snadněji navázat spojení s historicko-náboženským příběhem, jelikož se v inscenaci objevují známé a aktuální vizuální prvky.

Tímto způsobem historicko-ikonografický princip efektivně kombinuje historické a moderní prvky, což vytváří bohatý a vrstevnatý divadelní zážitek, který je přístupný a srozumitelný pro široké spektrum diváků. Tento princip nejenže obohacuje vizuální stránku inscenace, ale také posiluje její významovou hloubku a kulturní relevanci.