K fenoménu českého barokního lidového divadla se divadelní tvůrci často vracejí jako ke své tvůrčí inspiraci. Velká pozornost je v tomto ohledu kladena zejména na období avantgardy snažící se o opětovné nalezení divadelnosti v soudobém divadle, a která se proto mj. obrací i směrem k českému lidovému divadlu jakožto uměleckému, ale i společenskému jevu se specifickými výrazovými prostředky. Proto alespoň na okraj zmiňme tvorbu Emila Františka Buriana, který přináší barokní lidové divadlo na profesionální české jeviště (ať už šlo o montáž lidové poezie v legendární inscenaci Vojna nebo uvedení několika lidových her v inscenacích První a Druhá lidová suita) a hledá v něm i živý odkaz pro svou dobu.
Cílem tohoto výzkumu nebylo vytvářet historickou studii (ať z hlediska studia české folklorní tvorby nebo historického vývoje českého divadla). Naopak jsme chtěli využít studium barokního lidového divadla zejména jako inspiraci pro naši současnou tvorbu, vyzdvihnout z ní pro nás stěžejní a pozoruhodné principy, ohledávat jejich funkčnost a nacházet možnosti jejich rozvoje v kontextu dnešní divadelní tvorby. Proto jsme si kladli řadu otázek. Jaké prostředky toto divadlo využívalo? V čem se lišily a v čem jsou si podobné se současnými inscenačními tendencemi? Jaká byla funkce tohoto divadla? A pokud byla odlišná od té dnešní, jak by mohla posloužit jako inspirace pro aktuální tvorbu? Čím by mohly principy barokního lidového divadla obohatit uměleckou práci současných divadelních tvůrců?
Rozhodli jsme se pro to využít dlouhodobou spolupráci Ateliéru režie a dramaturgie Petra Oslzlého na Janáčkově akademii múzických umění s Diecézním muzeem Brno, v rámci níž každý rok během Brněnské muzejní noci vzniká pouliční inscenace vycházející z lidových her na biblické náměty. Naší snahou bylo na této tvorbě hledat možnosti proměny této aktivity směrem k současným divadelním trendům, ale zároveň v nich využívat tvůrčí a výrazové principy z barokního lidového divadla. Během tohoto zkoumání jsme se chtěli věnovat tomu, jak může lidová tvorba rozšířit uvažování o inscenačních prostředcích a zda má smysl se jí v dnešních divadelních aktivitách zabývat, nebo jde spíš o fenomén, který má smysl zkoumat jako článek vývoje podoby českého performativního umění.
V rámci tohoto výzkumu proto vznikly dvě inscenace hrané v okolí katedrály svatých Petra a Pavla v Brně a přilehlých zahradách: v roce 2023 šlo o Truchlivou veselohru o světci Petru a v roce 2024 pak o Actus Petri. Na těchto dvou tvarech jsme zkoumali prostředky barokního lidového divadla ze dvou různých přístupů; jednoho více historizujícího, druhého k lidovému divadlu přistupujícímu volněji, ale zato jsme se chtěli více zaměřit na jeho základní podstatu, která je aplikovatelná i na tvůrčí proces současného divadla.
