Research Catalogue

We left Eden Performed by Marius Igland Group Musicians: Sebastian Grüchot Violin Trygve Rypestøl Sax Bjørn Rønnekleiv Clarinets Marius Igland Guitar Espen Grundetjern Bass Trygve Tambs-Lyche Drums Production Camera Andi Gyberg Lights design Andi Gyberg Sound Engineer Espen Grundetjern Consultant Espen Grundetjern Producer Marius Igland Editor Marius Igland Mix/master Marius Igland Music All compositions and arrangements by Marius Igland Timestamps: 0:14 - Prologue 3:18 - I - A different Animal 11:55 - II - Exploring 19:15 - III - Ambience 27:55 - IV - Water 32:59 - V - Anthropocen 41:07 - VI - Chronophobia 48:31 - VII - Forward we go 53:12 - VII - Returning This production was shot live in Kristiansand, Norway 12th of May, 2024

Prodigal Misfortunes fuses digital drawing with eerie storytelling to create a captivating realm where the boundaries between the visual and narrative blur, inviting audiences into a unique experience. This synthesis leverages the strengths of both mediums, with the algorithmic medium providing a limitless canvas for visual exploration and the eerie narratives weaving complex, thought-provoking tales that engage the imagination and evoke deep emotional responses. Algorithmic drawing, with its capacity for intricate detail and surreal environments, sets the stage for stories that push beyond the ordinary, crafting scenes that are as haunting as they are beautiful. The eerie storytelling, in turn, infuses the artwork with a narrative depth that transforms each piece into a window into otherworldly tales, filled with mystery and the uncanny. But algorithms are not neutral entities and its socio-political effects result from the will of real individuals behind them who use them as an apparatus for social control. Thus, we endeavor to maintain an explicit distance between artist and computer, in the context of the emerging AI/LLM technologies that threaten to reverse the mind-over-matter stance of classic dualism. The use of mathematical chance through algorithmic processes to create drawings, aims to break free from technological functionalism. Mathematical randomness serves as a tool to explore the artist's inner self. Despite their digital nature, these drawings are firmly rooted in the tradition of drawing: they serve as a medium for expressing the artist's thoughts, embody the process of transferring these ideas onto a canvas over time, and highlight the artist's presence. Through a created software tool the software that produces the drawing stands as an artwork on par with the produced images, although remaining invisible. Thousands of lines of code have been written, although they remain in obscurity as an inherent aspect of its personal nature.

A work-in-progress artistic research project. Initiated by Hanns Holger Rutz and Nayarí Castillo in autumn 2021, it develops into multiple intermedia objects that involve collaboration between different artists, objects that engage in sensorial exchange among themselves and with humans. This exposition is very much in flux, trying to capture the meanderings of the process.

Envision a mobile application focusing on music discovery via operationalized and interrelated metadata. Imagine that this application builds on a certain record collection developed under the auspices of a public service institution. Then visualize the application as a vehicle for telling forgotten and neglected histories of recorded music, and you have DR DJ. This article reads the digital music archive of the Danish Broadcasting Corporation (DR) through the media archaeological notion of imaginary media by discussing a proposal for music discovery that never came to be. This proposal is a discarded idea for a mobile application called DR DJ, which the article assesses through Siegfried Zielinski’s concept of variantology. The article provides an analysis of DR’s actual digital music archive by viewing the unfulfilled potentials and desires of DR DJ as imaginary media co-constituting the realized technologies of DR’s music communication. The article evolves a speculative scenario where an actualized DR DJ potentiates experiences of concurrent lines in the history of recorded music, while also highlighting structural limitations and a reaffirmation of Western modalities.

Má disertační práce s názvem “Neformální urbanismus, souboj o město” se zaměřuje na studium neformálního urbanismu, dynamickou vrstvu městského prostoru, která vzniká organicky mimo tradiční formální plánování a regulace. Zkoumá reakce obyvatel na nedostatky formálního sektoru prostřednictvím samovolně organizovaných aktivit mimo rámec zákonu. Na neformální urbanismus nahlíží jako na soubor procesů, které ilustrují dynamiku současných velkoměst a představují inovace realizované v omezených podmínkách s limitovanými zdroji. Vyzývá k přehodnocení stereotypů spojených s neformálním urbanismem, zdůrazňuje jeho rostoucí relevanci a popisuje synergii mezi formálním a neformálním sektorem jako klíčový prvek dynamického městského ekosystému. Neformální městské struktury vyplňují spáry oficiálního města a prošívají jej nitěmi, které ho drží pohromadě. Spoluvytvářejí nové městské krajiny, plně se integrují do městské struktury, zakládají nové čtvrti a komunity, vytvářejí pracovní příležitosti a stimulují interakce v metropoli. Dynamický vztah mezi neformální a formální vrstvou městského prostoru založený na jejich vzájemném prolínání a neustálém toku energií proudící z jejich protikladných sil je základním principem současného městského prostředí. Hlavním těžištěm mé práce je terénní výzkum provedený přímo v tchajwanské metropoli Tchaj-pej, která slouží jako případová studie výzkumu. Výzkum vedl k odhalení skrytých pravidel neformálních struktur a k interpretaci jejich vztahu s formální vrstvou města. Na základě charakteristických vlastností místních neformálních struktur a jejich interakce s formálním sektorem byly definovány čtyři základní typologie: střešní nástavby, urbánní vesnice, expanze zevnitř-ven a okupace uličního profilu. Zde prezentovaná praktická část disertační práce "Illegal Taipei" slouží jako expresivní apendix, který rozšiřuje a obohacuje poznatky získané terénním výzkumem. Výzkum zaměřený na kategorizaci různých dimenzí a dynamik neformálnosti v městské struktuře Tchaj-pej se neomezuje pouze na dokumentaci materiálních a sociálních aspektů neformálního urbanismu, nýbrž usiluje také o zachycení efemérních, prchavých a atmosférických charakteristik, které tato místa formují. Praktická část obsahuje 5 hudebních kompozic, které spolu s vizuálními a analytickými prvky odhalují jemné a živé aspekty zkoumaného prostředí. Sonické krajiny reflektují mé osobní putování odrážející vlastní zkušenosti z terénního výzkumu. Obohacují zkoumaná prostředí o afektivní a metafyzické kvality, které každé místo činí jedinečným. Vizuální dokumentace tvořená fotografiemi pořízenými ve městě zachycuje jak materiální a strukturální dimenze, tak i osobní a obydlený charakter městského prostředí. Fotografie poskytují živý portrét dynamických a často skrytých vrstev prostředí Tchaj-pej, tamní atmosféry jsou prezentovány od největšího měřítka, panoramatických pohledů shora na město a jeho neformální mozaiku, přes pohledy z perspektivy chodce, až po detailní záběry zachycující DIY aplikace a instalace místních obyvatel. Fotografickou dokumentaci doplňují dvě podrobné grafické animace, které mapují transformace neformálních struktur za posledních 60 let na příkladu dvou zkoumaných území. První animace zachycuje přeměnu urbánní vesnice Treasure Hill, nacházející se na lukrativních pozemcích v Tchaj-pej ve stínu moderní zástavby. Druhá ukazuje transformaci obytného komplexu Nanjichang postaveného v 60. letech vládnoucí stranou KMT, jehož původní kontury jsou postupně zastírány DIY plechovými konstrukcemi místních obyvatel. Animace ilustrují vývoj neformálních struktur v čase a zdůrazňují jejich neustálou adaptaci na potřeby tamních obyvatel. Virtuální kompozice je provázena autorskými poetickými texty, které dokreslují atmosféru jednotlivých kategorií neformálních struktur a zachycují rozličné nálady zkoumaných prostředí. Audiovizuální prezentace funguje jako virtuální výstava, která umožňuje lépe nahlédnout a přiblížit atmosféru městského prostředí Tchaj-pej zdůrazňující synergii mezi formálními a neformálními městskými krajinami. Hudební kompozice autenticky zachycují dynamiku a energii neformálního sektoru. Fotografie a grafické ilustrace nabízejí komplexní vizuální a analytický pohled na to, jak tyto neformální prvky přispívají k bohatství a rozmanitosti městské struktury. English: My dissertation, titled “Informal Urbanism, the Battle for the City,” focuses on the study of informal urbanism, a dynamic layer of urban space that emerges organically outside traditional formal planning and regulation. It explores residents' responses to the shortcomings of the formal sector through spontaneously organized activities beyond the scope of the law. Informal urbanism is viewed as a set of processes that illustrate the dynamics of contemporary megacities and represent innovations realized under constrained conditions with limited resources. The study calls for a reevaluation of stereotypes associated with informal urbanism, highlighting its growing relevance and describing the synergy between the formal and informal sectors as a key element of a dynamic urban ecosystem.Informal urban structures fill the gaps of the official deveolpment and stitching the city together with its random threads and holding it in a dynamic, symbiotic relationship. They co-create new urban landscapes, fully integrate into the urban fabric, establish new neighborhoods and communities, create job opportunities, and stimulate interactions within the metropolis. The dynamic relationship between the informal and formal layers of urban space, based on their mutual intertwining and the constant flow of energies from their opposing forces, is a fundamental principle of the contemporary urban environment. The main focus of my work is the field research conducted directly in the Taiwanese metropolis of Taipei, which serves as the case study for the research. The research led to the discovery of the hidden rules of informal structures and the interpretation of their relationship with the formal layer of the city. Based on the characteristic features of local informal structures and their interaction with the formal sector, four basic typologies were defined: rooftop extensions, urban villages, inside-out expansion, and occupation of the street level. The practical component of the dissertation, "Illegal Taipei," serves as an expressive appendix that expands and enriches the insights gained from the field research. The research, focused on categorizing various dimensions and dynamics of informality in the urban structure of Taipei, goes beyond merely documenting the material and social aspects of informal urbanism, striving also to capture the ephemeral, fleeting, and atmospheric characteristics that shape these places. The practical part includes five musical compositions that, along with visual and analytical elements, reveal the subtle and vibrant aspects of the studied environment. Sonic landscapes reflect my personal journey, mirroring my experiences from the field research. They enrich the examined environments with affective and metaphysical qualities, making each place unique. The visual documentation, composed of photographs taken in the city, captures both the material and structural dimensions as well as the personal and inhabited character of the urban environment. The photographs provide a vivid portrait of the dynamic and often hidden layers of Taipei's environment. The atmospheres are presented from the largest scale, with panoramic views from above the city and its informal mosaic, through pedestrian perspectives, to detailed shots capturing DIY applications and installations by local residents. The photographic documentation is supplemented by two detailed graphical animations that map the transformations of informal structures over the past 60 years, exemplified by two studied areas. The first animation captures the transformation of the urban village Treasure Hill, located on lucrative land in Taipei, overshadowed by modern development. The second illustrates the transformation of the Nanjichang residential complex, built in the 1960s by the ruling KMT party, whose original contours are gradually obscured by DIY tin constructions by local residents. The animations illustrate the evolution of informal structures over time and emphasize their continuous adaptation to the needs of local residents. The virtual composition is accompanied by original poetic texts that enhance the atmosphere of individual categories of informal structures and capture the various moods of the studied environments. The audiovisual presentation functions as a virtual exhibition, allowing for a better understanding and appreciation of the urban environment of Taipei, emphasizing the synergy between formal and informal urban landscapes. Musical compositions authentically capture the dynamics and energy of the informal sector. Photographs and graphical illustrations offer a comprehensive visual and analytical perspective on how these informal elements contribute to the richness and diversity of the urban structure.

This paper introduces the Human-AI Design approach, a novel framework for addressing complex sustainability challenges through the integration of human expertise and artificial intelligence. The approach leverages social and global entropy concepts to quantify and visualize resource distribution and irreversible processes within social and ecological systems. By combining entropy modeling, participatory processes, and advanced AI techniques, Human-AI Design offers a comprehensive methodology for tackling multifaceted global issues. The paper presents a theoretical framework, outlines the methodology, and demonstrates its application through a case study on global water resource management. The approach's potential is further explored in extended applications across various domains, including education, urban planning, biodiversity conservation, and climate change mitigation. Future scenarios of human-AI coevolution are discussed, highlighting both the immense potential and significant challenges ahead. The Human-AI Design approach represents a promising step towards more effective and integrated solutions to global sustainability challenges, offering new possibilities for understanding and managing complex systems while emphasizing the importance of ethical considerations and adaptive implementation.