Research Catalogue

Focaris parte de la conexión entre el fuego y el hogar como espacios de encuentro, protección y transformación. La obra se desarrolla a través de un diálogo entre la expresión individual y el encuentro colectivo, representado por la reunión en torno a una mesa o una hoguera. Cada bailarín expresa su "fuego interno" en solos apoyados por el grupo, generando conexiones y contrastes a través de la coreografía. La narrativa de la obra está construida bajo la estructura del teatro griego, donde el coro acompaña, enfatiza y dialoga con las acciones individuales. La accesibilidad está integrada en la dramaturgia, transformando la LSC, la audiodescripción y los elementos visuales en recursos estéticos. El papel, como material escénico, simboliza la metamorfosis del fuego: puede ser plegado, roto, iluminado y animado, representando los diferentes estados de la llama y la transmisión de energía. A través de la combinación de movimiento, sonido y visualidad, Focaris no solo busca ser una experiencia sensorial envolvente, sino también un espacio de inclusión donde cada espectador, independiente de sus capacidades sensoriales, pueda conectar con la obra de manera autónoma y significativa.

In this exhibition the concept of responsibility is linked to performance art through the analysis of the performative installation Las guerras púdicas (2019).

Esta web es producto digital del proyecto Narración gráfica, laboratorio de objetos, cartografía digital y mediaciones en experiencias con comunidades de artistas migrantes, registrado con Cód. 10160180521 proyecto institucionalizado sin financiamiento del Centro de Investigaciones y Desarrollo Científico - CIDC de la Universidad Distrital Francisco José de Caldas. Hace parte del proceso metodológico de desarrollo de la tesis doctoral Narración Gráfica de Experiencias: Intercambios en Imágenes de migración. Con la realización del proyecto, se busca incentivar el uso de la narración gráfica como proceso horizontal que permite relatar y revisar la importancia que tienen las prácticas artísticas de las comunidades en la construcción de tejido social. La propuesta de mediación artística se visibiliza como una estrategia colaborativa que permite el diálogo y el intercambio. El trabajo se inscribe y contribuye a las apuestas del Grupo de investigación para la creación artística y de la Línea de investigación en: Estudios críticos de las corporeidades, las sensibilidades y las performatividades. Adscritos al doctorado en estudios artísticos de la Universidad Distrital Francisco José de Caldas.

This exposition, entitled The Possibilities of Applying Elements of Czech Folk Theatre to Contemporary Street Performing Art, presents the process and conclusions of artistic research that explored the phenomenon of Baroque folk theatre performed in neighbourhood communities in the Czech countryside in the 18th and 19th centuries and the search for the application of its principles in today's theatre activity. For this research, in cooperation with the Diocesan Museum of Brno, two street productions were created in the vicinity of the Cathedral of Saints Peter and Paul in Brno to test the functionality of the means of folk theatre in today's context. The exposition presents the initial considerations and methodology of the research, followed by a chapter-by-chapter description of the various theatrical principles in their historical context, how they were worked with in the investigated productions, and a summary of the benefits and problems uncovered. Finally, the major contributions of folk theatre to today's work are outlined, which were evident in two of the production forms. An essential part of this exposition is the audiovisual documentation of these two projects, which became the core of the practical artistic research. (CZ) Tato expozice s názvem Možnosti aplikace prvků lidového divadla na současnou inscenační tvorbu pouličního performativního umění prezentuje proces a závěry uměleckého výzkumu, který se zabýval fenoménem barokního lidového divadla hraného v sousedských komunitách na českém venkově 18. a 19. století a hledáním využití jeho principů v dnešní divadelní činnosti. Pro tento výzkum vznikly ve spolupráci s Diecézním muzeem Brno dvě pouliční inscenace v okolí katedrály svatých Petra a Pavla v Brně, na kterých byla ověřována funkčnost prostředků lidového divadla v dnešním kontextu. V expozici naleznete výchozí úvahy a metodologii výzkumu, následně jsou v kapitolách popisovány jednotlivé divadelní principy v historickém kontextu, jak s nimi bylo pracováno ve zkoumaných inscenacích a shrnutí odhalených přínosů i problémů. V závěru jsou naznačeny největší klady lidového divadla pro dnešní tvorbu, které byly na dvou inscenačních tvarech patrné. Zásadní součástí této expozice je také audiovizuální dokumentace těchto dvou projektů, které se staly jádrem praktického uměleckého výzkumu.

HACKING SOUND SENSORIALITY_how to build embodied sound objects for electroacoustic music with lofi techniques Disembodiment is not new and does not only exist because of the current technological reality. It is an experience that various practitioners, in the field of music, experience constantly. The composer/producer/musician/sound designer moves the material. The listener only perceives its virtual representation. How to bridge the gap between the bodily experience of sound creation and its fruition and further (re)creation in the virtual world? By using synesthesia in the creation of an object-based sound method and vocabulary with the use of lofi techniques. A synesthesia of sensory roots to place the body-cosmos at the centre of sound, to make this simulacrum of identity a bridge between the articulate and the inarticulate, between the real and the virtual. Lofi thought, with its techniques for creating and modifying sound, has a new vision of technology, linked to knowledge and memories of the body. The aim is to design a new vocabulary of tools and methods for the creation of sound objects with different degrees of embodiment. These sound objects will be designed to live in two worlds: in the disembodied world of the virtual and in the material world of corporeal sonority. The article explores the use of a practical and philosophical hacking that does not colonise the new virtual sound territories, emptying them of resources and meanings, but amplifies them through the semiotics of the ancient territories of the body, in order to make them habitable and fertile.

In this exposition, I invite you to the process of research carried out in the tapestry manufactory in Valašské Meziříčí. It aims to find out how to convey tapestries' craftsmanship, mediality and materiality through filming and post-production. The theme of transformation is essential: the transformation of the tapestry into a film image, but also the transformation of painting or graphics, which were the precursors of the tapestries woven in the manufactory. I am also looking for ways to use a primarily representational medium to achieve an effect of presence through materiality and corporeality. In my research, I interlace observational passages with stylized ones that emerge from a creative dialogue between the materiality of different media, artistic techniques, or post-production interventions. These methods can deepen not only the viewer's experience but also the documentary testimony and convey an almost tactile encounter with the filmed reality. Finally, based on practical experience, I distinguish working with materiality in film into three analytical cuts. V této expozici zvu do procesu výzkumu, jak skrze natáčení a postprodukci filmu o gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí zprostředkovat řemeslnost, medialitu a materialitu tapisérií a recipročně i filmové technologie. Podstatným je tedy téma proměny. Proměny tapisérie ve filmový obraz, ale i proměny malby či grafiky, které byly předobrazem v manufaktuře utkaných tapisérií. Paralelně hledám možnosti, jak pomocí média, které je primárně reprezentativní, docílit skrz materialitu a tělesnost účinku prezence. Ve výzkumu střídám observační pasáže se stylizovanými, které vzešly z tvůrčího dialogu materialit odlišných médií, výtvarných technik či postprodukčních zásahů. Tyto metody mohou prohloubit nejen divácký prožitek, ale i dokumentární výpověď a zprostředkovat až taktilní setkání s natáčenou skutečností. Nakonec na základě praktické zkušenosti rozlišuji práci s materialitou ve filmu do tří analytických řezů.