Text3:Expansion inside-out

Metal sculptures, boldly protruding from every possible opening in the facade. They float in the air as embodiments of human needs and the desire for greater prosperity. Mechanical tentacles winding around buildings, constantly hungry for new spaces. Balconies, wrapped in a shell of thin walls, gradually disappear, swallowed up in the house's interior. Staircases and courtyards transform into private nooks. Facades resembling living collages of various coloured materials and objects mirror the real stories of the residents. The metal extensions are not just symbolic parasites; they are also collaborators, harmoniously responding to the rhythms and life needs of their inhabitants. An adaptive layer that flexibly reacts to

increasing spatial demands, adapts to changes in daily life, and offers new spaces for

living. Uncompromising metal structures do not fit into an idyllic world, yet for their residents, they represent a chance for survival within the urban sprawl.

Text 1: Střešní nástavby

Tam, kde se město dotýká nebe, leží očím kolemjdoucích ukrytý svět. Rub mladého unifikovaného velkoměsta. Paralelní vrstva odkrývající nové obzory přímo v srdci tepoucí metropole. Ploché střechy jako poslední dýchající parcely uvnitř stísněných bloků. Střechy, jež kdysi sloužily jako ochrana před vnějším světem, nyní poskytují prostor pro vzájemné sdílení a společný růst. Sporé plechové nástavby, sevřené mezi luxusní mrakodrapy a rezidenční novostavby. Barevná mozaika přístřešků tříští měřítko hostitelských domů. Improvizovaná, autentická, ryzí, přetvářející monotónní metropoli v živoucí organismus. Domovy z plechu a recyklovaných materiálů vdechují městu duši plnou vitality a kreativity a vzdorují uniformitě.

Střešní oázy skryté nad formálními konturami Tchaj-pej nabízí domov všem, kteří se nevměstnali do předepsaných rámců městské džungle. Nezávisle na (běžné) sociální hierarchii, vysoko mimo zorný úhel oficiálních struktur, nacházejí rozliční obyvatelé uspokojení svých základních potřeb. Různorodost rezidentů se zrcadlí v jejich příbytcích. Rozdílné osudy se proplétají v jedné střešní krajině. Propojeni neviditelnou nitkou hledají své místo v pulzujícím rytmu města. 

Nekonečné výhledy, nádech svobody a čerstvého vzduchu. Ze svých klidných útočišť shlíží na pulzující tempo zrychlené metropole a vychutnávají si svou intimitu. Daleko od všedního šumu, mezi květinovými truhlíky a zelení vlnící se v rytmu větru, se střecha stává prostorným teritoriem, kde se rodí nové příběhy. V prostředí střešních teras a zahrádek se rozprostírá komunitní svět, útočiště mezilidských vztahů, kde sousedé ještě znají svá jména. Vzpomínka na vesnický život, pospolitost, plnohodnotná sousedství. Komunity sdílející skrze společný prostor své zkušenosti, radosti, ale také starosti.

Řinčivé zvuky zásobníků vody, bouřlivý déšť bubnující na tenké plechové střechy, silný vítr, který se opírá do lehkých plášťů. Skrze stěny připomínající spíše papírové bariéry doléhá každý smích, rozhovor souseda i nepřetržitý šum městského života. Všudypřítomný hmyz přidává další vrstvu do nekonečné symfonie, která se nese střešní krajinou metropole. 

Temné labyrinty vytvořené hustě naskládanými, stísněnými jednotkami. Tatáž střecha se proměňuje v nucenou volbu, kde se svoboda a individualita stávají bojem o přežití. Sny sestupují k zemi, soukromý prostor je redukován na absolutní minimum. Lidské osudy sevřené v těsných hnízdech, kde každý centimetr čtvereční poskytuje útočiště v metropoli za cenu skromné existence.

Odlišné atmosféry se střetávají jako protiklady. Zatímco na jedné straně střechy panuje atmosféra klidu a soukromí, kde se lidé v městském shonu mohou cítit odosobněně a v bezpečí, na druhé straně se izolovanost mění v stísněnost a beznaděj. Protichůdné pocity se prolínají a tvoří spletitý mozaikovitý obraz emocí, které jednotliví obyvatelé střešní krajiny prožívají individuálně.

Připojeni k městským tepnám neoficiálními cestami, závislí na proudu energie, jež uniká z dohledu regulací. Nejsou však jen parazity. Jsou pečovateli zapomenutých výšin. Přinášejí život do nečekaných míst a připomínají, že i v srdci velkoměsta lze nalézt ostrůvky autentického života. Skrze improvizované domovy se Tchaj-pej rozvíjí v unikátní koláž, kde společenské vrstvy nejsou odděleny vysokou zdí, ale prolínají se v jedinečný celek. Sekundární vrstva neodmyslitelně spletená s tkání města. Střešní nástavby přetvářejí město v živoucí organismus, kde každá vrstva, každý plechový azyl, je důkazem lidské odolnosti, invence a touhy po zázemí. Vtiskává mu jedinečný charakter. Vypráví příběh o svobodě, o nekonečných možnostech a o tom, jak i na nejmenším kousku prostoru lze vybudovat domov, který je plně náš. 

Text 1: Rooftop Extensions

There, where the city touches the sky, lies a hidden world to the eyes of passersby. The reverse side of a young, unified metropolis. A parallel layer uncovering new horizons right in the heart of a pulsating city. Flat roofs like the last breathing parcels within cramped blocks. Roofs that once served as protection from the outside world now provide space for mutual sharing and collective growth. Abstemious metal extensions, squeezed between luxurious skyscrapers and new residential buildings. A colourful mosaic of shelters shattering the scale of the hosting houses. Improvised, authentic, pure, transforming the monotonous metropolis into a living organism. Homes made of metal and recycled materials breathe a soul full of vitality and creativity into the city, defying uniformity.

Rooftop oases hidden above the formal contours of Taipei offer a home to all those who do not fit into the prescribed frameworks of the urban jungle. Independent of the usual social hierarchy, high above the line of sight of official structures, diverse inhabitants find the satisfaction of their basic needs. The diversity of residents is reflected in their dwellings. Different destinies intertwined in one rooftop landscape. Connected by an invisible thread, they seek their place in the pulsating rhythm of the city.

Endless views, a breath of freedom and fresh air. From their quiet refuges, they look down on the pulsating pace of the accelerated metropolis and enjoy their intimacy. Far from the everyday noise, among flower boxes and greenery swaying in the rhythm of the wind, the roof becomes a spacious territory where new stories are born. In the environment of rooftop terraces and gardens, a community world unfolds, a refuge of interpersonal relationships where neighbours still know each other's names. A memory of village life, togetherness, full-fledged neighbourhoods. Communities sharing through common space their experiences, joys, but also worries.

The rattling sounds of water tanks, the torrential rain drumming on thin metal roofs, the strong wind pressing against light cladding. Through walls resembling more paper barriers, every laugh, neighbour's conversation, and the continuous hum of city life penetrates. The ubiquitous insects add another layer to the endless symphony that carries through the rooftop landscape of the metropolis.

Dark labyrinths created by densely packed, cramped units. The same rooftop is transformed into a forced choice where freedom and individuality become a struggle for survival. Dreams descend to the ground, private space is reduced to an absolute minimum. Human fates squeezed into tight nests, where every square centimetre provides refuge in the metropolis at the cost of a modest existence.

Different atmospheres collide as opposites. While on one side of the rooftop there is an atmosphere of peace and privacy, where people in the urban rush can feel detached and safe, on the other side, isolation turns into confinement and despair. Contradictory feelings intermingle and create a complex mosaic of emotions that individual residents of the rooftop landscape experience personally.

Connected to the city's arteries by unofficial routes, dependent on the flow of energy that escapes regulation. Yet they are not mere parasites. They are caretakers of forgotten heights. They bring life to unexpected places and remind us that even in the heart of the metropolis, one can find islands of authentic life. Through improvised homes, Taipei evolves into a unique collage where social layers are not separated by a high wall but blend into a unique whole. A secondary layer inextricably intertwined with the tissue of the city. Rooftop extensions transform the city into a living organism, where each layer, each metal asylum, is proof of human resilience, invention, and the desire for a home. They imprint a unique character on it. They tell a story of freedom, of endless possibilities, and how even in the smallest space, home can emerge.

Text3: Expanze zevnitř ven:

Plechové sochy, odvážně vyčnívající všemi možnými otvory fasády. Vznášejí se ve vzduchu jako ztělesnění lidských potřeb a touhy po větším blahobytu. Mechanická chapadla, vinoucí se kolem budov, neustále hladová po nových prostorech. Balkony obalené skořápkou tenkých stěn se postupně ztrácí pohlcené v útrobách domu. Schodiště a vnitrobloky se mění v soukromá zákoutí. Fasády připomínající živé koláže různobarevných materiálů a objektů zrcadlí skutečné příběhy obyvatel. Plechové nástavby nejsou jen symbolickým parazitem, jsou také spoluhráčem, který harmonicky odpovídá na rytmy a životní potřeby svých obyvatel. Adaptivní vrstva, která flexibilně reaguje na zvětšující se prostorové nároky, přizpůsobuje se změnám každodenního života a nabízí nové plochy pro život. Nekompromisní kovové struktury svým vzhledem nezapadají do idylického světa, avšak pro své rezidenty představují šanci na přežití uvnitř městské džungle.

Text 2: Urbánní vesnice:

Shluky vesniček krčící se ve stínu rostoucí metropole. Na zelených kopcích střežících hranice města rozkvetly jako poetický odraz lidského odhodlání. Samostatná sídla odtržená od reality dnešního velkoměsta, stále však v jeho těsné blízkosti. Setrvávají v tichém objetí přírody, s níž postupně srůstají v jeden celek. Naléhavá volání cikád, rozmluvy žab a jemné šumění hmyzu se mísí s hukotem přilehlé dálnice a tlumenými ozvěnami metropole. Neformální osady vzdorují nevyřčeným pravidlům betonové džungle a okupují dnes jedny z nejdražších pozemků uvnitř města. Autentická urbánní vrstva jako stopa zapomenuté historie a vzpomínka na venkovský život. Architektura, jež v sobě nese příběhy psané rukama vlastních obyvatel a odkazy navrstvené kolonizační historií. V každém kameni vytaženém z nedaleké řeky, v plátech zrezivělého vlnitého plechu, který byl přinesen do vesnice, v cestičkách plazících se mezi přístřešky, je otištěn každodenní život původních obyvatel. Domovy, rozrůstající se v souladu s prostorovými nároky rodiny, jednotky vytesané do svahu, vyplňující škvíry mezi sousedy nebo odvážně vystupující o další úroveň vzhůru. Úsporné přístřešky dožívající v harmonii s prostředím, které je obklopuje. Rozmanitá paleta obydlí, symbolizující sebevyjádření a bezpečné útočiště vzdorující vlnám moderní metropole. Jedinečná kulturní krajina, která může brzy upadnout v zapomnění.

Text 4: Okupace uličního prostoru:

V šeru Tchaj-pej se neformální struktury rozlévají ulicemi jako řeka, vyplňují každý kousek volného prostoru. Nekonečné řady stánků, které se vyrojí se setměním jako hejno světlušek. Pouliční trhovci rozehrávají orchestr zvuků, ulice se promění v dějiště, kde se snoubí vůně tradičního jídla s pulzující atmosférou blikajících neonů. Neformální aktivity oživují parter od okraje po okraj, převlékají ho do vířivé atmosféry. Improvizované divadlo. Každý den stejný scénář, přesto nová show. Chaos, přetékající fronty nedočkavých zákazníků, disharmonie prolínajících se zvuků, barev a vůní. Značkové boty hned vedle stánku s pearl milk tea, padělky Louis Vuitton po boku nejnovější elektroniky. 

S půlnocí večerní rituál opouštějí poslední zbytky diváků. Ulice jsou náhle mrtvé. Souvislá vrstva odpadků ještě chvíli připomíná, co se tu odehrálo a o pár minut později se po ní slehne zem. Zdánlivě neorganizovaný systém, který sám sebe dokáže regulovat. Kulisy, jež zmizí tak rychle, jako se objevily. 

Arkády objímající místní domy nabízejí útočiště před horkým sluncem a prudkými dešti. Původně tichá zákoutí se proměnila v oázu obchodních aktivit. Stánky se tiše usadily v blízkosti přízemních obchůdků, využívajíc jejich klientely a osvětlení. Pouliční obchodníci však nejsou pouhými parazity, generují šum a přitahují davy zvědavých diváků. Vůně grilovaných mořských plodů se snoubí s vůní tradičních palačinek. Stánky s proslulými betelovými ořechy sousedí s výherními automaty. Prodavači s reverbujícími mikrofony, připomínaje moderátory večerního představení, lákají zákazníky do přízemních obchodů jako do scény, kde se odehrává přitažlivé noční divadlo. Zábavní labyrinty, které se vinou kolem omšelých městských bloků, dávají jim lidské měřítko a živou pulsující atmosféru.

Text 4: Occupation of the street level

In the twilight of Taipei, informal structures flow through the streets like a river, filling every piece of available space. Endless rows of stalls emerge at dusk like a swarm of fireflies. Street vendors play an orchestra of sounds, turning the streets into a stage where the scents of traditional food blend with the pulsating atmosphere of flashing neon lights. Informal activities bring the ground floor to life from edge to edge, transforming it into a swirling atmosphere. An improvised theatre. Every day the same script, yet a new show. Chaos, overflowing lines of eager customers, the disharmony of intersecting sounds, colours, and scents. Branded shoes next to a pearl milk tea stall, fake Louis Vuitton alongside the latest electronics.

At midnight, the evening ritual leaves behind the last remnants of spectators. The streets suddenly become dead. A continuous layer of trash momentarily reminds of what took place, only to disappear a few minutes later. A seemingly unorganised system that regulates itself. The sets gradually vanish as quickly as they appeared.

 Arcades embracing local houses offer refuge from the hot sun and heavy rains. Originally quiet corners have transformed into an oasis of commercial activities. Stalls quietly settle near ground-floor shops, utilising their clientele and lighting. Street vendors, however, are not mere parasites; they ignite enthusiasm and attract crowds of curious spectators. The scent of grilled seafood blends with the aroma of traditional pancakes. Stalls with famous betel nuts neighbour slot machines. Vendors with reverberating microphones, reminiscent of evening show hosts, lure customers into ground-floor shops like a scene where an enticing night theatre unfolds. Entertainment labyrinths winding around shabby city blocks give them a human scale and a lively, pulsating atmosphere.

Text 2: Urban villages

Clusters of villages courching in the shadow of a growing metropolis. On the green hills guarding the city's borders, they blossomed like a poetic reflection of human determination. Independent settlements detached from the reality of today's big city, yet still in its close proximity. They remain in the quiet embrace of nature, gradually merging into a single entity. The urgent calls of cicadas, the conversations of frogs, and the gentle rustling of insects mix with the roar of the nearby highway and the muted echoes of the metropolis. Informal settlements defy the unspoken rules of the concrete jungle and occupy some of the most expensive plots of land within the city today. An authentic urban layer as a trace of forgotten history and a reminder of rural life. Architecture that carries stories written by the hands of its inhabitants and messages layered with colonial history. In every stone pulled from the nearby river, in sheets of rusty corrugated metal brought to the village, in paths winding between the shelters, the everyday life of the original inhabitants is imprinted. Homes growing in accordance with the spatial needs of the family, units carved into the slope, filling gaps between neighbours or boldly rising another level upwards. Economical shelters living in harmony with the surrounding environment. A diverse palette of dwellings symbolising self-expression and a safe refuge defying the waves of the modern metropolis. A unique cultural landscape that may soon fall into oblivion.