VRSTVA 4 – JAK PŘEDSTAVIT IMPULZ?

Ruční kamera v pohybu

Využitý zpětný chod ve střihu

Při mapování možností dekonstrukce této konstelace nám zcela chyběl jeden druh materiálu. Šlo o velké detaily rukou, tváří, nohou. Uvidět chvění a napětí a pohledy mezi jednotlivci. V ideálním případě bychom využívaly paralelní montáže a manipulovaly s časem tak, aby středem scény byl vždy právě počáteční impulz. To by nám pomohlo sestříhat poslední vrstvu, která by následovala impulzy těla, pohybů, onu „vteřinu před“, než zástupce bez zjevného důvodu vyrazí či fyzicky zareaguje.

Hledaly jsme tedy jinou variantu, kterou bychom použily pro tento výzkum, a dospěly k záběru „zpětným chodem“. Místo nastavování času ve střihu zde sledujeme to, co po impulzu následovalo, a díky pohybu v čase nazpět dospíváme k tomu, co bylo v jeho zárodku. Z jakého místa postavy vykročily?  Nutno dodat, že v případě našeho sestřihu se nám tento význam vyjevuje jen díky znalosti předchozích videí. Opět jsme ve střihu narážely na chybějící čas, zastavení, ve kterém se potřeba „poslechnout impulz“ zrodí a postavy ho následují.

Pokud bychom se z experimentu poučily, určitě by bylo potřeba druhé ruční kamery, která by se soustředila na velké detaily. Ideálním stavem by bylo splnění podmínky, kterou jsme objevily při práci na „vrstvě 2 – Jak představit emoci?“. Tedy volnějšího vedení konstelace, kde je dán čas na uzrání impulzu a současně zachycení fyzických projevů a emocí v tvářích i gestech.