Použití kombinace ruční kamery a velkých celků ze stativu nám pomohlo zachytit jak celkový kontext konstelace, tak detailní pohledy na individuální interakce a emoce. Důraz na narativní strukturu, kdy jsme sledovaly postupné rozvíjení konstelace, ale ukázal, že důležité je ve vyprávění zachovat původní časovou souslednost událostí pro srozumitelnost zobrazení.
Ruční kamera v pohybu zkušeného kameramana-dokumentaristy umožnila přiblížit se k emocím účastníků a zachytit napětí mezi nimi. Zjistily jsme, že odstranění facilitátora ze záběrů umožnilo soustředit se více na vnitřní prožitek zástupců, což podporuje hlubší emocionální zážitek, ale současně přinášelo pocit jisté neautenticity promluv.
S kombinací záběrů z kamery na stativu a GoPro kamery z ptačího pohledu jsme sledovaly, jak se jednotlivé části systému pohybují a vzájemně na sebe reagují. Tento pohled odhalil jak fyzické, tak energetické pozice účastníků v prostoru, a přinesl nám nový vhled do vzájemných vztahů a sil, které mezi nimi působí.
Uvědomily jsme si ale, že nám v materiálu zcela chyběly dva druhy záběrů. První jsme odhalily při snaze najít filmový jazyk pro představení vnitřních impulzů. Pro odvyprávění této vrstvy bychom potřebovaly daleko pečlivější práci s detailem a strukturovanější práci s protipohledy, která nebyla v našich podmínkách realizovatelná.
Dalším zjištěním bylo, že nám ve všech vrstvách chyběl důležitý prvek: snímání Andrey, pozorující zadavatelky konstelace. Domníváme se, že by se nabízelo konstelaci natočit z jejího pohledu, což by mohlo přinést další dimenzi k pochopení základního principu konstelační práce. V těch je právě zadavatelka a její pozorování dokonce až „základním kamenem“ a my ho opomněly. Vzhledem k tomu, že nebylo možné natočit detail obličeje Andrey, aby kameraman nenarušil vnitřní kruh, mohli bychom využít techniku „POV“ (point of view), která by zprostředkovala její subjektivní pohled, či využít zakomponování Andrey do širokého celku a natáčet dění v konstelaci „přes její záda“. Což potvrzuje i sama Andrea, zadavatelka konstelace při reflexi sestřihů s časovým odstupem a vrací s nás k otázce, která se během střihu často objevovala ve vztahu k vedení diváka: „Kdo je zde režisér a kdo protagonista?“
Důležitým výsledkem výzkumu byla reflexe účastníků konstelací (kterou díky vlastnímu prožitku sdílím), že díky konstelační metodě, ve které se účastníci rychle a hluboce napojí na svou roli, docházelo k úplnému ignorování přítomnosti kamer. Toto zjištění je důležitou zprávou pro natáčení konstelační práce, kde si oproti naší původní (opatrné) představě můžeme dovolit například přítomnost více ručních kamer, ale nedá se aplikovat na křehké pole dokumentární situace, se kterou jsem natáčení konstelační práce v úvodu srovnávala. Dokladem toho, že se zástupci v rolích opravdu „propadnou do konstelačního pole“, byla reflexe finálních sestřihů od Evy, která v konstelaci zastupovala Andreinu aktivistickou část.
Poslední otázkou, kterou jsme si položily, bylo hledání odpovědi, co bychom potřebovaly, kdybychom chtěly natočit krátký film z konkrétní konstelace, kde by všechny zkoumané vrstvy byly přítomné. V budoucnosti zvažujeme díky výsledkům tohoto výzkumu natáčení, ve kterém bychom zúročily naše objevy. Co by to znamenalo?
Vzhledem k tomu, že jsme si ověřily, že síla konstelační situace umožňuje nebát se přítomnosti kamer, využily bychom tři kameramany/dokumentaristy s ruční kamerou a pět GoPro kamer s 360stupňovým snímáním. Kamery na stativu s mírným nadhledem by byly umístěny v rozích místnosti. Se způsobem snímání zvuku jsme byly spokojené, ale věříme, že ve střihu bychom s ním pracovaly již kreativněji. Další zásadní podmínkou by bylo jiné prostředí. K našemu překvapení nebylo rušivé vidět, že jde o učebnu, ale problémem byl nedostatek místa pro pohyb kolem konstelačního kruhu. Zajímavé by pro nás bylo natáčení v osvětleném divadelním prostředí bez jakýchkoliv rušivých elementů. Poslední podmínkou by byla předchozí dohoda s průvodcem konstelací na delším trvání facilitace, kde bychom získaly čas na sledování vnitřních pochodů jednotlivých zástupců systému.
Tím, že náš experiment mířil analogicky k dokumentárnímu natáčení, doufáme, že dokumentární tvůrci a tvůrkyně si z této expozice mohou odnést konkrétní poznatky pro přípravu na natáčení situací, které jsou ze své podstaty omezeny podobnými limity a výzvami.
Poznámka k řazení videí v expozici:
Uvědomujeme si, že diváckou reflexi jednotlivých vrstev ovlivňuje jejich řazení. Po několika pokusech jsme musely následovat systém od celku (největší doslovnosti), přes detail (emoci), velký celek (pohyb), k experimentu (impulzu), i když jsme původně měly v úmyslu skládat představu o konstelaci v obráceném pořadí. Tento přístup se však ukázal jako velmi matoucí a odklánějící pozornost od podstaty výzkumu.
