I.

O VÝZKUMU

Jako filmařka, dramaturgyně a současně filmová pedagožka se často setkávám s momenty, kdy u protagonistů a protagonistek dokumentárních filmů před kamerou dochází k emočním a vztahovým dynamikám, do kterých těžko můžeme z režijní či kameramanské pozice vstupovat. Modus natáčení se v těchto procesuálních situacích stává ryze observačním, někdy je až na hraně voyeurismu (Nichols 2010, 189). Tyto okamžiky bývají velmi křehké, u protagonistů a protagonistek dochází k vnitřním i vnějším proměnám a my máme velmi omezené možnosti, jak je zachytit a situaci svou přítomností nenarušit. Zásadní jsou pro nás režijní rozhodnutí, přicházející v přípravné fázi, ve které dochází k rozhodnutí, jakou technikou a jakým záběrováním dokumentární situaci snímat. Součástí této režijní strategie by měla být i představa o následné střihové skladbě.

Systemické konstelace představují neoficiální terapeutickou metodu zaměřenou na odhalení a přepracování skrytých dynamik v různých systémech. V českém kontextu jsou rozšířeny primárně rodinné konstelace, ale pro můj výzkum jsou zajímavé konstelace organizační a firemní. Filmové štáby či producentské systémy, i samotná tvorba filmového díla, umožňují zkoumat vzájemné působení mezi různými elementy, kterými nemusí být jen jednotliví lidé, ale například i instituce, režijní vize, příběh či tvůrčí blok. 

Tento proces umožňuje zadavatelům lépe porozumět svým problémům a uvidět či nalézt nové cesty k jejich řešení. Zadavatelé jsou aktivní při formulování své „zakázky“ společně s facilitátorem a během výběru a rozmisťování zástupců, kteří představují osoby, prvky nebo aspekty související s tématem, které se řeší. Následně sledují průběh konstelace bez možnosti zasahovat. Facilitátor řídí celý proces, klade otázky týkající se pocitů a potřeb zástupců a navrhuje možné pohyby či výroky vedoucí k obnovení „zdravého toku energie“ v systému. Nutno dodat spolu s Černým a Hajdukem, že principy těchto konstelací jsou blíže pravidlům kybernetiky než psychosociálním kontextům (2021, 22). Princip konstelací spočívá v tvorbě „živých map“ systému, kde účastníci zastupují jeho členy nebo elementy, což umožňuje vidět prostorové vztahy a silové pole mezi nimi. Zástupci vnímají prožitky, jako by byly jejich vlastní, a reagují na přicházející impulzy.

I proto jsem přijala výzvu prozkoumat možnosti natáčení a střih systemických konstelací, o kterých dokumentární tvůrci často tvrdí, že jsou pro svou mnohovrstevnatost audiovizuálními prostředky těžko přenositelné. V červnu 2023 jsem na FAMU uspořádala celodenní workshop systemických konstelací, který vedl Jan Bílý, průkopník organizačních konstelací v České republice. Zadavateli konstelací byli doktorandi a doktorandky Teorie a výzkumu audiovize. Ti se pomocí této metody zaměřili na rozpoznání aktuálních potřeb a neviditelných dynamik svých rozpracovaných filmových projektů, na specifické výzvy spojené s jejich režijními a dalšími profesními rolemi, a také na vztahy v rámci institucí, kde jejich filmy vznikají. Průběh jsme zaznamenávali na několik typů kamer a zvukových zařízení (viz stránka o snímání). 

Jak se filmem napojit na emoce participantek a participantů a na vztahy, které mezi nimi během konstelace vznikají? Lze si prohlédnout pohyb a reakce jednotlivých částí systému či chápat impulzy, které jednotlivce k pohybům vedly? Lze tak zachytit i fungování tzv. konstelačního pole a jeho čas? 

Tato témata definovala, jakou techniku a způsoby záběrování jsem pro natáčení vybrala. Společně s kolegyní, zkušenou střihačkou Kateřinou Krutskou Vrbovou, jsme se poté ve střižně rozhodly zaměřit jen na segment z jedné konstelace, který se nám zdál významný díky jeho typickým konstelačním dynamikám (viz stránka o konstelaci). Bylo na něm možné zkoumat, jak se zástupci v systému dostávají do pohybu v reakci na vedení Janem Bílým, jak vznikají vnitřní impulzy k pohybům a reakcím a jak oni samotní na sebe navzájem reagují. 

Rozhodly jsme se tuto část konstelace podrobit filmové dekonstrukci a prozkoumat ji skrze různé varianty kamerového snímání a všímaly jsme si, jak tyto volby ovlivňují naše střihové postupy. Vytvořily jsme čtyři videa, ve kterých se stejná situace rozkrývá vždy rozdílnou optikou. Texty doprovázející jednotlivé sestřihy (nazýváme je vrstvami) zachycují naše diskuze ve střižně a zahrnují zpětnou vazbu na finální sestřihy jak od jedné z protagonistek konstelace, tak i od její zadavatelky.

Texty přinášejí odpověď na to, jaká byla naše metodologie a jaké nástroje by pro dokonalé zachycení dané situace či jejích jednotlivých aspektů byly ideální, ale během samotného natáčení nám chyběly. Přály bychom si, aby průzkumník naší expozice přicházel na odpovědi i sám, a doufáme, že to naše filmová analýza nabízí.